Tajemný dobrodruh

Trochu jsme zatajili dech, já jsem se začala bát a chytila jsem Vašíka za rukáv. Co se plašíš? zeptal se mě, stoupneme si do křoví, takže nás neuvidí. A tak jsme potichu zalezli mezi vysoké maliní. Chýlilo se k podzimu, už na něm nebyly plody. Mezitím se postava přiblížila, byl to muž a nesl nějaké břemeno. Když přišel blíž, spatřili jsme s hrůzou, že to břímě je nějaký malý človíček – vypadal jako dítě, ale měl šedivé vlasy. Vůbec se nehýbal! Ani jsme nedutali, jen jsme celí vyděšení čekali, až ten chlap přejde, až se vzdálí, až zmizí z dohledu. Poběž, zašeptal bratr, jakoby nás na tu vzdálenost mohl slyšet. Doběhli jsme celí říční domů. Řekneme to našim? zeptala jsem se. Já nevím, váhal Vašík, táta hned poběží na policii a máma se hrozně vyděsí. Ale na tu policii bychom snad měli jít! podotkla jsem. A co jim chceš vykládat? namítl bráška. Že šel kolem lesa nějaký hromotluk a něco nesl? Ale co když to byla mrtvolka? odporovala jsem. A to víš jistě? Podrobí nás výslechu a nakonec řeknou, že nemají čas na nějaké výmysly. To v lepším případě. A v horším nám přišijí nějaký paragraf! – Ale jaký, propána? To nevím, zaváhal Vašík, ale oni si už něco najdou. A tak jsme byli pěkně zticha.

Jenomže, nastojte, městem se začaly šířit podivné zvěsti. Že prý ten dobrodinec je nějaký podivín, a také se vynořily otázky, odkud že bere na ty dary. To bylo na pováženou. Co když zabíjí bohaté lidí a ukradne jejich majetek? uvažoval Vašík. Vzpomeň si, nesl mrtvolku, aby ji někde uklidil! Budeme-li mlčet, obviní nás ze spoluúčasti na trestném činu! To bylo ještě více na pováženou A tak jsme se nakonec přece jenom vydali na tu policii. Nejdříve na nás hleděli s pochybnostmi v očích. Potom zavolali nějakého podporučíka a ten nás bedlivě vyslechl. A nejenom to. Vydal se na průzkum situace. Cítili jsme se jako hrdinové. Dopadnou dobrodruha – a kdoví, není-li to nějaký zabiják? Učitel nám poklepe na rameno, možná nám poděkuje i ředitel školy.A třeba se objevíme i v televizi. A jak myslíte, že to dopadlo? Obáváte se nejhoršího? Zbytečně. Ten tajemný muž byl movitým majitelem loutkového divadla – a to, co nesl, nebyla mrtvolka, ale nějaká nová loutka.. Podporučík, který to vyzkoumal, byl ale hodný člověk. Řekl nám , že si váží každého, kdo má zájem, aby se neděly nějaké nepřístojnosti. A zavolal do školy, aby nás dávali ostatním dětem za příklad.. .