Bože, ta snacha

Rodina je určitý celek a jak snacha, tak tchyně jsou součástí onoho celku. Je-li problémový, pak nelze vyloučit, že v něm najdeme některý z následujících typů snach.

Snacha úzkostně pasivní – pokud má tchyně všechnu práci pevně pod kontrolou, dokonale se v ní vyzná a ovládá ji, je těžké se prosadit. Pro snachu často zůstává jen místo pomocné síly. Již pubertální dívky nesnášejí pozici „podej, odnes, zamíchej“ a reagují různými projevy negativismu. Snacha je dospělá, a tak raději „nic nedělá“, aby nic nepokazila.

Snacha dupající v porcelánu – Židovce řekne antisemitský vtip, komunistce pohaní její stranu, tchyni zoufale držící redukční dietu zalichotí, jak jí sluší, že přibrala. O provaze v domě oběšencově někdy hovoří z nedostatku taktu a z neschopnosti vcítění. Cíl ranit ale nemá, může mít jen docela obyčejnou smůlu.

Snacha útočná – cíl ranit někdy mívá. Nejlepší obrana je útok. Agrese a deprese jsou jablka z jednoho stromu. Někdo depresi přepíjí, jiný se jí pokusí překřičet.

Odbornice z jiného hnízda – Jsou rodiny, kde milují zelí české, a jsou i rodiny přísahající na zelí moravské, cukýnové, s koprem nebo křenem. Zkuste zavádět novoty tam, kde předchozích třicet let měli v neděli vždy svůj „model x“. Teoreticky vás pochválí, v praxi ovšem častěji naopak. Vztahovačná snacha – urazí se pro maličkost. Ve všem vidí úklady a nelásku. Promluvíte – a nezachováte se dle jejího gusta. Mlčíte – a nezachováte se též. Nabídnete občerstvení – a tím v jejích očích prokážete, že ji chcete „cpát jako husu“. Nenabídnete – a považuje vás za skrblíky.

Přenosová snacha – ne každý má přehledné a vyrovnané vztahy s vlastními rodiči. Jedna z forem, jak se vyrovnávat s opakem oné harmonie, je přenos afektů. Jinými slovy – ve vztahu ke tchyni si lze odreagovávat a vyrovnávat traumata k vlastní matce.

Hysterická snacha – tato žena hledá nepřítele. Má-li manžela světce, musí se poohlédnout jinde, nejlépe po jeho rodině.

Žárlivá snacha – žárlit je možno na vše a na každého. Není tedy žádný problém žárlit na dobrý, a někdy až příliš závislý vztah manžela k matce.

Včelí královna – i u tohoto typu najdeme prvky hysterie a žárlivosti. „Včelí královnou“ bývá žena přesvědčená o tom, že děti patří především matce. Manžel a otec nejsou příliš potřeba, pomineme-li úkoly hodné trubce. Soudí, že „dědeček a babička ujídají nám chlebíčka“…a dětské lásky. Konce bývají smutné. Děti pak prarodiče prakticky neznají. Těžko určit přesné příčiny takových přístupů. Obvykle je lze najít v nešťastném dětství a citové deprivaci. Štafetu oněch problémů takové snachy přenáší dál.

Misionářka – někdy jí srdce hoří pro emancipaci, jindy se jí naopak tchyně zdá až příliš nezávislá na rodině. Své názory si nenechá pro sebe. Do tohoto rámce je možno zařadit i misionářky módy, které s úsměvem (idiota) sdělí tchyni, že má předpotopní kabát, nemožnou halenku a měla by si barvit vlasy. Dobrá rada nad zlato, ale zmíněný typ rad je především nevyžádaný.

zdroj Tomáš Novák www.rodina.cz