Hledání

Chceš tím snad naznačit, že jsem tlustý? 
Vylož si to, jak chceš. Nebo se případně podívej do zrcadla
v předsíni!
Další působivý dialog přerušil zvonek.
Za dveřmi stála sousedka se slzami v očích. Mohla bych vás
poprosit o pomoc, zavzlykala.
Ale jistě! ubezpečil ji obtloustlý pán, co byste potřebovala?
Jeho ochota byla snadno pochopitelná, sousedka byla mladá
a pohledná. 
Manželka se zakabonila, ale konečně – on se jí u sousedů
neztratí. V tom se však šeredně mýlila…

A kdy že jste ho viděla naposled, paní Vránová?otázal se jí 
policista.
No vždyť vám to říkám, zavzlykala, včera, když šel k těm
sousedům! Teda k té sousedce.
Ale to snad, propána, není tak dlouho! A ostatně, proč u nich
nezazvoníte? 
Jenže já jsem zvonila, ale nikdo mi neotevřel!
Policista obrátil zrak vzhůru, někam ke stropu. Tak pan Vrána 
šel pomoci té sousedce – a když jste zvonila, tak vám
neotevřeli? Promiňte, ale to v mně budí jakési podezření,
že –
Ale to není to, co si myslíte, opáčila Vránová, vždyť ona
přece bydlí se svým přítelem! Jenže to je hrozný nešika.
Takže by tam měli být tři, leč nikdo z nich vám na zazvonění
neotvírá? 
Ano, pane kapitáne!
Nejsem kapitán, ale pouhý poručík! štěkl policista podrážděně.
A vůbec mi to připadá, paní Vránová, že jste se – že jste se –
že jste se – no, že..
Že patřím do blázince! křikla Vránová přeskakujícím hlasem.
Za hodinu podepsala svoji výpověď.
Chápeš to? zeptal se poručík kapitána Doubka. Ten chvilku
přemýšlel, pokoušeje si zapálit dýmku,jež mu jako obvykle
nechtěla hořet.
Bylo by tu jakési vysvětlení, ač je poněkud divoké,řekl.
Poručík nevěřícně potřásl hlavou, avšak ukázalo se, že
kapitán se příliš nezmýlil.
Nedalo moc práce zjistit, proč na zazvonění nikdo neotvírá.
Sousedka se svým přítelem odjela na chatu za městem a Vrána
jel zřejmě s nimi. 
Leč na chatě nebyl. 
Nastoupila běžná rutina. Dostavil se psovod s vlčákem,
kterému dali přičichnout k Vránově košili. Pes nejdříve 
proběhl celou chatu, ale vzápětí se vrhl na zahradu.
Chvíli pobíhal, avšak poté skončil u zadního plotu zahrady
a začal zuřivě hrabat.
Bylo také proč. Pod půlmetrovou vrstvou hlíny ležel už
navěky uspaný pan Vrána.
To byl konec celého hledání – neboť kdo hledá, nalézá…