O jméně syna rozhodl los

Moje sestra před šesti lety porodila holčičku a pro zdravotní komplikace jí musela být odebrána děloha. Můj manžel Josef, je jedináček a tak nějak se předpokládalo, že tedy miminko ponese jeho jméno, které se dědilo z otce na syna už devátou generaci. Můj táta je František a toto jméno se u nás dědí už šestým rokem. Linie se přerušila, když moji rodiče měli jen dvě děvčata, ale očekávaly, že tedy jméno podědí vnuci. Tolik ke stručné rodinné historii.

Moje početí způsobilo hotové pozdvižení. O jméně holčičky jsme si mohli rozhodnout dle libosti, avšak jméno kluka bylo předmětem sporu. Josef nebo František? Navrhovala jsem zapsat obě jména, jenže které by mělo být první? Manžel své jméno příliš rád nemá, navíc se věděl, kolik komplikací dvě stejná jména v jedné domácnosti, přináší. Jenže František se mu také nezdál a i já si představovala modernější jméno. Jenže rodiče si postavili hlavu, na obou stranách. Ano, přesvědčovali nás, že nejdůležitější je zdraví dítěte, ale kdyby se jmenovalo….

Ve 22. týdnu těhotentví mi gynekolog potvrdil to, čeho jsem se bála. Opravdu jsme čekali kluka! Snažila jsem se myslet na všechno příjemné, ale fakt, že můj bobísek stále neměl jméno, mě opravdu trápil. Když to tak bylo ještě ve 34. týdnu, rozhodla jsem se jednat. Svolali jsme rodinu a každý měl napsat jméno, které se mu líbí. Moji rodiče oba napsali Františka, manželovi rodič Josefa, já Tomáše, manžel Viktora, moje sestra Vojtíška a její manžel Honzíka. Aby se nepodvádělo, losovala dvouletá Hanička, sestřina dcerka. Napětí by se v tu chvíli dalo krájet…

K manželově velké radosti, to vyhrál Viktor. Zapsali jsme mu ale dvě jména – Viktor Josef. Rodiče z obou stran s námi nějakou chvíli komunikovali poměrně naštvaně, ale když se Vikísek narodil, všechno bylo zapomenuto.

Brzy plánujeme, že se začneme pokoušet o druhé miminko a rozhodli jsme se, že z losování uděláme novou rodinou tradici, takže ať to nakonec bude holka nebo kluk, o jméně rozhodne los. Docela už se na to těším.