Nebylo to dítě, ale nádor!

„Pár týdnů zpátky mi říkala, že se cítí nějak nafouklá, ale že zkouší ty jogurty s kulturou.“ Neumím si Hedviku představit jinak než v pohybu: „Ale vždyť cvičí a je tak aktivní,“ namítnu udiveně, ale kamarádka si jen povzdechne: „Holt čím je člověk starší, tak je metabolismus zpomalenější…“ Pak se dostane s letargie a rychle nadhodí: „Pak začala dokonce uvažovat, jestli není náhodou těhotná. Říkám jí neblbni a zajdi si za doktorem. Ona že tam nebyla ani nepamatuje, že už ani jeho si nepamatuje. No tak jsem jí domluvila svého, a ještě že tak!

Z ordinace odveleli Hedviku rovnou do nemocnice. V ženských útrobách jí vyrostl nádor, velikosti dětské hlavičky. To bylo ale také to jediné, co mohlo být k těhotenství přirovnáno.

Obvykle se říká, že zdravý člověk, je jen špatně vyšetřený pacient. Testy byly negativní, nádor nebyl zhoubný, přesto mohl postupně Hedviku ohrožovat na životě a ten jak víme, máme jen jeden. Mrazilo mne, z toho vyprávění a byla jsem ráda, že je Hedvika v pořádku. Sama jsem nebyla ani na kontrole po šestinedělí, a to už je nějaký pátek. Jenže já vážně žádné problémy nemám… Také jsem slyšela názor starší lékařky, která vstřícně pravila, že dřív ultrazvuky nebyly a ženské chodily a žily s cystami aniž by o nich věděly. „Věci se zkrátka řešily, až byly akutní, dneska vás naženou pod nůž, jen tak pro jistotu.“

Hedvice pro jistotu odebrali dělohu. Pár let už uvažovala o tom, že by si nechala podvázat vaječníky, nečekaná forma antikoncepce přiklusala sama a byl to poměrně rychlý přechod. „Tak vidíš,“ prohodila kamarádka naoko nedbale „Tebe se to taky týká!“