Nebojte se porodu
Začíná vás podivně svírat v podbřišku, bolest po chvilce ustoupí, pak se zase vrátí. Tomu se říká kontrakce. A pokud máte kontrakce, tak s největší pravděpodobností rodíte, respektive co nevidět rodit budete. Nebo možná také ne. Třeba to jsou jen takzvaní poslíčci. Pokud vám ale i odtekla plodová voda, je to jasné – děťátko se skutečně blíží. Jste připravená? Měla byste, vždyť jste na to měla celých devět měsíců. Zřejmě za sebou máte těhotenské kurzy, na kterých jste se mimojiné naučila správně dýchat, určitě máte nastudovanou odbornou literaturu, na nočním stolečku přečtené časopisy pro maminky, sestudované internetové diskuse a vedle postele sbalenou tašku do porodnice, kterou to většinou všechno začíná. Potud teorie a na řadu přichází praxe.
Bojíte se?
Bojíte se? Pokud je to poprvé, tak asi ano. Je to strach z neznámého. Když někdo něco nezažije, neví, co má očekávat. Přiznávám, že i já jsem se bála. Bolesti. Ovlivnily mě již zmíněné filmové scény, ve kterých rodičky umírají. Realita ale nakonec předčila mé očekávání. Žádný hororový scénář se nekonal. Rodící scény ale zasely sémě strachu do podvědomí nejedné rodičky. „Můj strach z porodu ve mě až přerostl až ve fobii. Kolikrát jsem byla zděšená ze všech těch rodících scén ve filmech, co jsem se naposlouchala vyprávění mé babičky, jak u toho málem zemřela a já měla kolem 15 let rozhodnuto, že rodit prostě nebudu,“ svěřila se mi pro mou knihu Manuál pro začínající maminky Dita Šafářová. „Mé rozhodnutí ještě zesílilo ve chvíli, kdy jsem v jednu v noci skončila v jedné nemocnici na kapačkách, se strašnými bolestmi břicha se zmítala v křeči na nemocničním lůžku a pro sebe si naříkala, jaká to je hrozná bolest. V tom ke mně přistoupila jedna přísná sestřička se slovy: „Už jste někdy rodila, děvenko? Ne? Tak to teprve poznáte, co to je bolest.“ Tak pomalu plynul čas, mé kamarádky se postupně vdávaly a rodily, jen já si trvala na svém a do ničeho se nehrnula. Až ve svých 32 letech jsem zcela podlehla touze po miminku. A jak to dopadlo? Při samotném porodu to zas tak jednoduché nebylo a já se tak stihla při jedné kontrakci zakousnout do zápěstí mého manžela a v jednu chvíli jsme úpěli oba. Za ten malý vrnící uzlíček, který jsem po chvíli držela v náručí, to ale stálo,“ svěřila se mi Dita. A o tom to je. Porod není bezbolestný, to nikdo netvrdí. Ale za to mrně to stojí, na tom se asi se všemi maminkami shodneme. Také se ale shnodneme na tom, že strach většinou pramení z neinformovanosti a proto je na místě být informována, zkrátka vědět, co nás bude čekat. Takže, pojďme na to.
Porod trvá určitou dobu, která může být u každé ženy různě dlouhá. V zásadě se však dělí na tři části: 1. doba porodní – otevírací (otevírají se vnitřní porodní cesty), 2. doba porodní – vypuzovací – končí porodem dítěte, 3. doba porodní – porod placenty.
1. doba porodní
Porod zpravidla zahájí porodní kontrakce, odtok hlenové zátky (může obsahovat i příměs krve), nebo dokonce odtok plodové vody. Občas se však tyto známky začínajícího porodu objeví současně nebo v jiném pořadí. Porodní bolesti (stahy, kontrakce) některá žena pociťuje jako velmi intenzivní a skutečně bolestivě, ale mnohým ženám tyto stahy připomínají pocity jako na začátku menstruace, nebo je dokonce zaměňují s křečemi v trávicím traktu. Musí však kontrakce skutečně znamenat začátek porodu? Slabší kontrakce se obvykle objevují i mnohem dříve, než začne porod, a to zpravidla asi dva týdny před ním. Jsou to tzv. předzvěstné stahy – ženy je často nazývají „poslíčci“. Předpokládá se, že jde o jakýsi „trénink“ organismu na porod. Tyto předzvěstné stahy nebývají silné, nejsou stejně intenzivní, nemají pravidelný charakter a relativně brzy zase vymizí. Pokud by zesilovaly a přetrvávaly, je potřeba se raději obrátit na lékaře, protože může jít o známky předčasného porodu. Kontrakce, které signalizují začátek porodu, se objevují v pravidelném, postupně se zkracujícím intervalu. S postupujícím porodem nabývají na intenzitě a postupně, nebo současně se přidruží i další známky začínajícího porodu. Jsou kontrakce opravdu potřeba? Kontrakce mají pro porod obrovský význam, protože v každé fázi porodu plní důležité funkce: 1. otevření branky a děložního krčku, 2. „vytlačení“ děťátka z dělohy porodními cestami, 3. odloučení placenty od stěny dělohy a její vypuzení porodními cestami ven z těla matky. Tedy – kontrakce musí být, bez nich není fyziologický porod možný. Jak to však funguje? Při každé kontrakci se děloha snaží co nejvíc stáhnout – brání jí v tom však plod, který se nachází uvnitř dělohy. Stahování je stále intenzivnější, a tak děloha tlačí plod jediným možným směrem – tam, kde se nachází východ z dělohy.
Pod tlakem se začínají branka a krček dělohy postupně zkracovat a rozestupovat, dokud není dosaženo šířky potřebné k průchodu děťátka. Tato fáze může u každé ženy trvat různě dlouho, všeobecně však trvá déle u prvorodiček, protože jejich krček absolvuje tuto „proceduru“ poprvé. Krček se pod tlakem nejprve zkrátí, potom se postupně otevírá, zatímco u vícerodičky probíhají oba procesy – zkrácení i otevření krčku – současně. Krček dělohy je tvořen poměrně pevnou tkání – vždyť si jen představme, jakou váhu musí tento kousek svaloviny během gravidity udržet. Proto tato fáze trvá relativně dlouho oproti zbylým částem porodu. Čím jsou kontrakce intenzivnější, tím víc mohou být pro ženu nepříjemné, nebo je rodička dokonce může vnímat jako bolestivé. Intenzita bolesti je však vysoce individuální a do značné míry závisí na tom, jak žena vnímá bolest, jak je na porod připravená, v jaké fyzické a psychické kondici se nachází apod.
Co dělat při kontrakcích?
Co má žena dělat během kontrakce? Pokud jste odpověděla „tlačit“ – vaše odpověď pro první fázi porodu není správná. I když se zesilujícími stahy mají některé ženy tendenci tlačit, je třeba vždy vyčkat až na pokyn porodníka nebo porodní asistentky. Tlačit je totiž možné, až když jsou vnitřní cesty (tedy branka a děložní krček) dostatečně připravené a rozšířené pro průchod dítěte. Proč není správné začít tlačit dříve, než dostanete pokyn porodníka? Odpověď najdeme snadno, když si vysvětlíme, co se během kontrakce děje. V okamžiku kontrakce prudce stoupá vnitřní tlak i tlak v těle dělohy. Abyste si to uměla alespoň přibližně představit, zkuste si zmáčknout okraj nehtu na některém prstě tak, abyste viděla zbývající část nehtu. Část nehtu poblíž stlačeného místa skoro úplně zbělá – „vytlačí“ se krev. Když tlak povolí, nehet opět zrůžoví. Něco podobného se děje s dělohou – během kontrakce se sníží prokrvení dělohy. Čím je kontrakce silnější, tím je děloha méně prokrvená. Zejména v závěru první doby porodní a ve fázi vypuzování plodu se tím zároveň sníží přívod kyslíku k plodu – hovoříme o kyslíkovém dluhu plodu. Z toho vyplývá, že během kontrakcí, ale i mezi nimi, je nutné správné dýchání. Dýchání v první době porodní má za cíl zabezpečit dostatečné okysličení plodu a zároveň ulevit od bolesti. Používá se relaxační dýchání, při kterém je výdech dvakrát delší než nádech. Např. nádech nosem na dvě doby, výdech ústy na čtyři doby. Při tomto typu dýchání se křeče uvolňují a tlak na otevírající se porodní cesty je jemnější a méně bolestivý. Jaký je doporučený režim v 1. době porodní? Pokud jde o normální porod, ženu v zásadě nic neomezuje – záleží to však na režimu v konkrétní porodnici. Žena se může procházet, ležet, sedět nebo střídat jednotlivé polohy. Relaxačně působí vlažná nebo teplá sprcha, koupel ve vodě (ne horké), masáž zad, hlavně křížové kosti, pohupování na míči. Pokud už odtekla plodová voda, měla by žena zůstat v poloze vleže. Při prasknutí vaku blan totiž vznikne otvor, kterým může při stání nebo chůzi propadnout pupečník nebo ručička, což by znamenalo vážnou porodní komplikaci. Co se týká jídel a nápojů, nedoporučuje se jejich konzumace. Každý porod se totiž může zkomplikovat a v případě operačního ukončení porodu hrozí při podání anestezie riziko vdechnutí případných zvratků. Připouští se svlažení rtů či malý hlt vody, příp. cumlání kostky ledu nebo ledové tříště. Vysušuje-li intenzivní dýchání rty a ústa, k pocitu lepšího komfortu může pomoci i tyčinka na rty. První doba porodní končí v okamžiku, kdy je krček dostatečně rozšířený pro průchod plodu, což je asi 10 cm. V této chvíli začíná nejintenzivnější práce – druhá doba porodní
2. doba porodní
Krček je dostatečně rozšířený, je možné začít tlačit. Kontrakce jsou o hodně intenzivnější, chvílemi připomínají nutkání na stolici a spontánně nutí ženu tlačit. Pozor na dýchání! Mysleme vždy v první řadě na děťátko, které potřebuje kyslík, jinak dojde k poškození jeho mozku. Způsob dýchání se oproti první době porodní rapidně mění. Žena zpočátku dýchá mělce a rychle – říkáme tomu „psí dýchání“, protože připomíná zadýchaného psa. Takto je třeba prodýchávat kontrakce, až dokud porodník nedá pokyn k tlačení. Při tlačení se na začátku kontrakce žena zhluboka nadechne – nejvíc, jak může – a zadrží dech. Plíce jsou plné vzduchu a tato zásoba by měla ženě vydržet na celou kontrakci, přičemž jí zároveň pomáhá tlačit. Poněvadž samotná kontrakce na vytlačení děťátka nestačí, musí tlačit i žena. (Mezi kontrakcemi dýchá pomalu a zhluboka.)
Pokud žena rodí vleže na zádech, doporučuje se chytnout nohy pod koleny, přitáhnout si je na břicho a zároveň tlačit hlavu bradou na hrudník, oči při tom mají být zavřené. V této poloze je třeba zatlačit podobně jako při stolici – břišní lis pomáhá děloze a tělíčko dítěte se postupně posunuje porodními cestami směrem ven. (Zavřené oči a přitlačená brada pomáhají kromě jiného předcházet popraskání žilek, takže nechcete-li druhý den po porodu vypadat jako „upírek“, je dobré poslechnout porodní asistentku.) Intervaly mezi jednotlivými kontrakcemi jsou poměrně krátké, takže střídání dýchání je velmi důležité. Není třeba se obávat, že nebudete vědět, kdy a jak dýchat – personál na porodním sále poradí a pomůže, případně pomůže partner či jiná blízka osoba, pokud jste se rozhodla pro jejich přítomnost u porodu. Nejtěžší je část, než se porodí hlavička a následně ramínka. V našich porodnicích je zvykem právě před porodem hlavičky udělat tzv. epiziotomii čili nástřih hráze. Nástřih se dělá s cílem přiměřeně zvětšit otvor pro procházející plod, a předejít tak případnému nerovnoměrnému a horšímu potrhání porodních cest. (V současnosti se vedou diskuse o tom, zda je, nebo není epiziotomie potřebná, a názory na tento problém se liší, jak mezi rodičkami, tak mezi porodníky.) Po porodu ramínek už miminko poměrně lehce vyklouzne a rodičce se uleví. Než lékař přestřihne pupeční šňůru a personál ošetří děťátko, může žena klidně odpočívat. Probíhá-li porod v nemocnici, která má označení „Baby Friendly Hospital“, děťátko ihned položí matce na hrudník, kde by se mělo za chvilku samo nebo s malou pomocí poprvé přisát k prsu. Potom však musí děťátko odnést, neboť rodičku ještě čeká „velký úklid“ – třetí doba porodní.
3. doba porodní
Co znamená ten zmiňovaný velký úklid? V děloze ještě stále zůstala placenta, která musí ven. Krátce po narození děťátka se děloha trochu zregeneruje a opět začínají kontrakce. Nebývají tak silné jako v druhé době porodní, ale k porodu placenty stačí. Už při prvních stazích se začíná placenta odlučovat, a až se úplně odloučí, dojde k jejímu vypuzení z dělohy. Kontrakce ještě nějakou dobu pokračují, díky čemuž se děloha stahuje a uzavírají se cévy, které v děloze zůstaly po odloučení placenty otevřené. Placentu porodník pozorně zkontroluje – pokud by se nějaké kousíčky placenty neodloučily a zůstaly v děloze, mohlo by dojít k ohrožení zdraví, nebo dokonce života ženy. Potom porodník zkontroluje porodní cesty a ošetří případné ranky, které vznikly během porodu. Žena zpravidla ještě krátce (1–2 hodiny) zůstane ve vyhrazené místnosti v blízkosti porodního sálu. V této době je intenzivněji sledována s ohledem na možné poporodní komplikace, např. přetrvávající krvácení apod. Právě teď je opět možné ponechat miminko u matky, případně ho zase přiložit k prsu, což má význam nejen pro vytváření citového pouta mezi matkou a dítětem, ale podporuje to i nástup laktace. Po uplynutí této doby je žena převezena na pokoj, kde zůstává až do svého odchodu z porodnice.
Tipy, jak se zbavit strachu z porodu:
Přihlaste se na předporodní kurs, kde dostanete ucelené informace o porodu, dýchání, způsobu relaxace a možných komplikacích.
Zvolte si způsob porodu, vyberte si nemocnici a navštivte ji.
Zvolte si doprovod – některým ženám je představa partnera u porodu nepříjemná a stejné pocity může mít i budoucí tatínek. Pokud vám v tom nic nebrání, přítomnost partnera u porodu neodmítejte. Partner vás může držet při kontrakcích za ruku, prožívá s vámi nádechy a i to zmírňuje strach a bolest.
Cvičte – pokud se budete během těhotenství hýbat, bude pro vás porod po fyzické stránce méně náročný. Cvičte nejenom dechové posilující cviky, ale choďte často na procházky a vyhledávejte pohybové aktivity.
Relaxujte – Meditace a relaxace, to je přesně to, co udělá vám i vašeu miminku dobře. Snažte se pozitivně myslet, nenechte se zastrašovat nepříjemnými komplikacemi, které vás mohou potkat.
Foto: Samphoto.cz