Zavolali na nás sociálku!

„Prý na děti moc křičíte!“ Snažila se jedna z žen přehlušit dětskou komunikaci. „Musíme situaci prověřit.“ Matka strnula. Za zády se jí mihl starší kluk, který si už s rýmou rozpatlal po obličeji i zbytek čokolády. Ve vláskách druhého zvídavého mrňouska před malou chvílí zahlédla cosi, co mohlo být docela dobře plastelínou. Záchranou mohl být snad jen třetí šmudla. Jako na zavolanou stál mámě u nohou a dožadoval se její plné pozornosti. Smůla ovšem byla, že zpod kraťásků mu pozvolna vytékala průjmovitá kaše přímo na koberec. Zdrcená matka pohlédla zpátky na uhlazené osůbky: „Tak to mi je rovnou odvedete, ne?“, pravila odevzdaně. Ta méně sdílnější sociální paní pokrčila rameny: „My hlášení musíme brát vážně.“ Obě pak opatrně prošly kolem stěny (v nestřežené chvíli) orazítkované Shrekem, aby po půl hodinovém aklimatizování se naznaly, že křik je jen plýtvání energií. Při odchodu nenápadně zadržovaly dech a když hoši v pokojíku zahájili míčovou bitvu, desky s formuláři použily jako ochranný štít.

Udavač zaplatí svou daň, obsah pleny je tvá zbraň! .-)