Vyhazov! Už zase?

Jitku bolela delší dobu záda. Pracovala jako vedoucí v potravinách a často tahala s ostatními prodavačkami těžké bedny, zvedala velké krabice a v provozu se nezastavila. Protože je jako nudlička, její páteř se vychylovala a vychylovala, až jí vyjel obratel a skončila na marodce. Měla ráda ten babinec kolem sebe, ale musela zkrátka zvolit práci, ve které se lidově tolik nenadře. V sebeobranně vlastnímu zdraví se tedy pár týdnů rozkoukávala a pak plynule přešla na patro s dámskou konfekcí. A protože je velmi přizpůsobivá, snaživá a rozumí si s lidmi, práce ji opět začala bavit a kolektiv nových prodavaček, které bavila móda ji nadchnul.

Jenže všechno do času. „Prodejnu v novém roce koupil jiný majitel a my museli podepsat novou smlouvu, ale zkuste si ztěžovat, když chcete pracovat…“ Normálně by výpověď měla alespoň dva měsíce, kdy by měly prodavačky šanci vyhlédnout jiné místo, což by bylo nepříjemné, ale solidní jednání. Podle nové smlouvy byly prodavačky znovu v tříměsíční zkušební lhůtě a v jejím znění se také nový majitel zachoval. Ti služebně nejstarší dostali padáka na hodinu! „V pondělí už nemusíte chodit!, oznámil nám klidně a šel si po svém.“

Kde se to v těch lidech bere? Všude samá ochrana podnikatele, ale kam se má obrátit zaměstnanec! Ono něco jiného se píše a něco jiného zase dodržuje. Faktem je, že místo do práce šla v pondělí švagrová na pracovní úřad. Byla potupená a bolavá, přestože jako skvělá prodavačka si práci patrn najde brzo, jenže na jak dlouho tentokrát?