Unikátní operace

Oddělení plastické a estetické chirurgie olomoucké fakultní nemocnice zaznamenalo mimořádný úspěch. Provedli zde unikátní sérii operací, jejichž výsledkem je odstranění rozsáhlého mateřského znaménka pokrývajícího skoro celou polovinu obličeje pětileté slovenské pacientky. Odborníci nepoužili obvyklý přenos kůže formou kožních štěpů, ale „vypěstovali“ si kůži novou. Použili k tomu expandéry – balónky implantované pod nepostiženou kůží v obličejové části, které postupně naplňovali speciálním roztokem, aby se kůže natáhla. Úspěch olomouckých plastických chirurgů je opravdu výjimečný, metoda byla u tak velikého útvaru použita v České republice vůbec poprvé.

„Byli jsme pod velkým tlakem. Šlo o komplikovaný případ, dívka měla postiženou centrální část obličeje a také řadu estetických jednotek – nos, čelo, víčka, obočí, tváře a spánky. Takovou operaci jsem dělal poprvé, protože běžně se expandéry používají jednorázově u rozsáhlých jizev a znamének, které nelze odstranit prostým chirurgickým vyříznutím a sešitím kůže. Navíc v tak složité oblasti, jako je centrální část obličeje, nelze problém vyřešit jedinou expanzí,” popsal primář olomouckého oddělení plastické chirurgie MUDr. Bohumil Zálešák. Jedinou možností bylo použít metodu opakované expanze. Primář Zálešák čerpal informace hlavně z odborných publikací, v Česku se totiž neměl s kým poradit. „Dívenka byla navíc extrémně živá a na počátku vůbec nespolupracovala, a tak jsme museli často opustit zažité postupy. Pro její rodinu bylo nepříjemné, že tento typ operace slovenské pojišťovny v České republice nehradí a rodiče museli financovat všechno sami. Vnímali jsme, že je to pro ně velká finanční i psychická zátěž,“ uvedl primář Zálešák.

Dnes pětiletá Renée Svrčková ze slovenské Žiliny absolvovala dosud 12 operací v narkóze. „Bojovali jsme doslova o každý milimetr kůže. Postup byl vždy stejný. Podle velikosti jsme vybrali vhodný tvar a velikost expandéru. Po jeho uložení se muselo čekat dva až tři týdny, než se rána zahojila a kůže byla pevná. Pak se teprve mohl začít naplňovat přes malý podkožní injekční vstup sterilním fyziologickým roztokem. V průměru jsme použili asi pět až deset mililitrů tekutiny,“ vysvětlil primář. Vše ale neprobíhalo úplně bez problémů. Dvakrát museli lékaři expandér předčasně vytáhnout a jednou museli začít expandovat již pátý den, protože hrozilo, že se expandér na jednom místě protlačí ven. Sestřičky a maminka musely kůži každých 20 minut masírovat. Tím, že byla holčička příliš divoká, nemohli rodiče plnit expandéry sami. Na každé doplnění museli do nemocnice, aby mohli lékaři dívku uspat. Po naplnění se muselo čekat asi 4 týdny, aby se kůže adaptovala na nové poměry a během operace se příliš rychle nestahovala. Teprve potom mohla malá pacientka podstoupit další operaci: „Znaménko jsme postupně ´ukrajovali´a nahrazovali postupně vypěstovanou kůží. Každá taková operace trvala i více než dvě hodiny. Vtip spočíval v tom, že na začátku jsme měli pouze malý kousek kůže pro natažení. Ten jsme za pomoci malého expandéru zvětšili a příště jsme již mohli použít expandér větší a pochopitelně více expandovat. Postupně jsme si ´vyrobili´tolik kůže, kolik jsme potřebovali,” upřesnil primář Zálešák.

S výsledkem jsou lékaři spokojeni. Jizvy se hojí dobře, ale i v budoucnu budou hlídat jejich vývoj. Rozdíl mezi estetickým výsledkem operace při standardní transplantaci pomocí štěpů z jiných částí těla a tím, co se podařilo olomouckým expertům pomocí expandérů, je obrovský. „Pokud bychom stav řešili pomocí kožních štěpů, transplantovaná kůže by měla výrazně odlišnou strukturu, elasticitu a zejména barvu. Obrazně řečeno, štěp by působil dojmem nevzhledné záplaty, která by nikdy neušla pozornosti okolí. Výsledek operací hodnotíme jako úspěšný, podlitiny se rychle vstřebávají, jizvy se hojí pěkně a kůže nabývá normální barvy a elasticity. Již brzy bude barevně kompaktní, stejně jako je kůže na čele a na nose,” uzavřel primář.

Pozitivní vliv na psychiku malé pacientky sílil s každou operací, jak se znaménko postupně zmenšovalo. Renée se stále méně bála a na poslední operaci se dokonce těšila. „Zvládala to opravdu dobře. Jsme moc šťastní a děkujeme panu primáři Zálešákovi a jeho týmu, že byli tak odvážní a rozhodli se pro tento náročný a unikátní operační postup,” řekla maminka malé pacientky Stanislava Svrčková. Po tom, co metodu léčby pomocí expandérů náhodou s manželem viděli v televizním dokumentu z kliniky v americkém Chicagu, hledali lékaře ve střední Evropě, kteří by byli ochotni tento operační postup provést. „Sjezdili jsme celé Slovensko a velkou část České republiky, ptali jsme i v rakouských zdravotnických zařízeních. Jediný, kdo řekl, že nám pomůže, byl právě primář olomoucké plastické chirurgie Bohumil Zálešák. Vyšel nám maximálně vstříc a výsledek práce jeho týmu je úžasný,” uvedla Stanislava Svrčková.

Malá Renée se narodila jako dvojče, její sestra Jessica problémy s mateřským znaménkem neměla. „Byl to hrozný pocit, že jedna je bez poskvrnky a druhá má tmavou skvrnu přes půlku obličeje. Hned u porodu jsem na doktory vybuchla. Myslela jsem si, že něco zanedbali. Musela jsem se s tím pár dní vyrovnávat,” vzpomněla si na krušné chvilky Stanislava Svrčková. Lékaři rodičům Renée řekli, že plastická operace přichází v úvahu až v pozdějších letech, někdy mezi 12. a 15. rokem věku dítěte. „To bylo nepředstavitelné. Jak by zvládala školku, školu, pubertu. Lidé umějí být krutí. Už odmalička se nám stávalo, že si s ní děti nechtěly hrát, smály se jí. Plakala a nechtěla pak ani chodit ven,” popsal tatínek dívky René Svrček.

V září roku 2006 přijeli poprvé za primářem Zálešákem do Fakultní nemocnice Olomouc. „Skoro rok trvaly přípravy na léčbu. Fotil si znaménko, pozoroval ho, jestli se nějak mění. V létě roku 2007 jsme šli na první operaci, zatím poslední byla letos v listopadu,” vypočítal René Svrček. Dcerce museli s manželkou vysvětlovat, proč s voperovanými expandéry nemůže skákat, sáňkovat a dělat vše, co její sestra a ostatní děti mohou. „Holky jsou obě dost živé. Renée se mě často ptala, proč nechci, aby si hrála. Jinak jsme ji ale neomezovali. Lidé na velké boule na hlavě způsobené naplněnými expandéry pod kůží zírali, ale snažili jsme se si toho nevšímat,” uvedla dívčina maminka.

Složitá byla pro Svrčkovi ekonomická stránka léčby. „Slovenské pojišťovny ji totiž narozdíl od českých nehradí. Museli jsme hledat sponzory, operace už stály stovky tisíc korun. Pomohla nám některá slovenská média, která uspořádala veřejnou sbírku. Lidem, kteří do ní přispěli, jsme opravdu vděční,” popsal otec malé Renée.

Během léčby v Olomouci se Svrčkovi seznámili s rodinou Janoušových z Rakovníka, kteří s nimi sdíleli podobný osud. Jejich sedmileté dcerky Nela a Veronika jsou také dvojčata a Nele se v jednom roce objevilo na tváři znaménko, které postupně rostlo a tmavlo. „Vlastně až teprve loni se jeho růst zastavil. Také jsme hledali řešení u plastických chirurgů po celém Česku. Všichni se ale báli a doporučovali s operací počkat do pozdějšího věku. Pak jsme někde ve starých novinách na podpal objevili článek o Svrčkových a o malé Renée. Sehnali jsme na ně kontakt. Nejprve nás podezřívali, že jsme z bulvárních novin a stejný problém pouze předstíráme. Měli už takovou zkušenost. Pak nám ale uvěřili a doporučili nám primáře Zálešáka z olomoucké fakultní nemocnice,” popsala maminka dívek Romana Janoušová. Se Svrčkovými se setkávali během léčby a velmi se spřátelili. „Je snazší to zvládat, když víte, že je někdo v podobné situaci. Se Svrčkovými si často telefonujeme, v létě jsme u nich na Slovensku byli dokonce čtrnáct dní na prázdninách. I Nela a Renée společně lépe zvládaly léčbu,” dodala Romana Janoušová.

Renée čeká ještě úprava obočí a horního víčka. Olomoučtí lékaři ji plánují, až bude holčička ještě starší a bude lépe spolupracovat. U horního víčka použijí metodu kožního štěpu, protože v této lokalitě přináší lepší výsledky. Hustotu obočí upraví tak, že polovinu vyříznou a v té zbývající oslabí jeho kořínky. Pod mikroskopem vypreparují cibulky a zredukují jejich sílu. Nelu ještě čeká větší část léčby, je prakticky na jejím začátku a má za sebou tři operace. I u ní už jsou ale pozitivní výsledky léčby zřetelné.

Co k tomu dodat? Pokud lékaři už dokážou takové zázraky, které dětem vrací úsměv, patří jim za jejich odvahu velký dík. Holčičkám přeji, ať to mají rychle za sebou a ať mají plno nápadníků.