Těhotenství a pověry
Když čekáte miminko, nesmíte mít doma nachystaný kočárek, mohla byste na sebe přivolat smůlu a o miminko přijít. Tuto pověru ještě stále dodržuje hodně budoucích maminek. Některé obchody jim dokonce nabízí uskladnění koupeného kočárku do doby po porodu. Horší je to pokud si kupujete kočárek z druhé ruky, pak to chce vymýšlení, kam ho složit, aby nebyl doma. „Po prvním dítěti jsem kočárek prodala a na druhé jsem si vybrala jinou značku, kterou jsem obdivovala u kamarádky.“ Vypráví Markéta. „Nový ale stál moc peněz, které se mi už do něj nechtěly investovat. A tak se mi ho podařilo sehnat na inzerát, jenže mi vůbec nedošlo, že mi ho vlastně nikdo neuskladní, jako to bylo s prvním kočárkem. Babičky bydlí na druhém konci republiky, kamarády jsme nechtěli obtěžovat, většinou řešili málo místa v bytech. Když kočárek přišel, nechala jsem ho na poště, pak jsem se svěřila ženským v práci a ty to vyřešily. Přemluvily šéfa a ten nám dovolil ho zatím nechat v kanceláři. Nevím proč na to věřím, ale asi bych měla divný pocit, takhle jsem byla v klidu.“
Některé pověry jdou ještě dál, doma by neměla být ani postýlka a oblečení pro miminko. V dnešní době si to asi jen těžko představíme. „Mám hodně věřící maminku a ta byla skoro hysterická, když jsem se chystala do obchodu pro výbavu. Zakázala mi cokoliv kupovat a tak mě ovlivnila, že jsem do porodu neměla doma vůbec nic.“ Krčí rameny Jana. „V porodnici byla Anička v eráru a manžel měl co dělat, aby během 4 dnů nakoupil nějaký základ, který jsem mu sepsala. Nakonec mu ale pomohla právě moje máma. Aničce darovala postýlku i kočárek a pomohla s vypráním oblečků. Vlastně jsem nakonec byla ráda, že to tak bylo, protože jsme se s pohlavím miminka chtěli nechat překvapit a nemuseli jsme tak kupovat neutrální výbavičku. S malou jsem si pak užila nakupování daleko víc.“
Tyto pověry jsou jen pověrami, zřejmě vychází z dávných dob, kdy každé živě narozené miminko bylo malý zázrak a pokud přežilo šestinedělí, už to většinou dobře dopadlo. Ostatně nakoupené věcičky by maminku nenarozeného nebo mrtvého miminka jen utvrdily v depresích. „Když jsem porodila naši holčičku mrtvou, pořád mi to nějak nedocházelo. Když jsem odcházela z nemocnice, cítila jsem sice prázdnotu, ale jinak mi bylo celkem fajn. Prostě mi to nějak nedocházelo. Jenže když jsem přišla, jako první můj pohled padl na postýlku s nebesy. Až tehdy jsem se zhroutila. Věci pro druhé miminko jsem tedy nechystala a nechala to až po porodu. A jsem daleko klidnější.“
Další z pověr, která je trochu příjemnější je, že těhotná nemá zvedat ruce nad hlavu tedy ani mýt okna, věšet prádlo nebo česat jablka apod. Mohlo by se prý stát, že se miminko oběsí na pupeční šňůře. Přiznejte se, která z vás tuto pověru využila k tomu, aby jí s nepopulární prací pomohl partner? „Obě děti se mi narodily v létě, kdo měl tedy očesat letní ovoce?“ Ptá se Ivana. „Nejen, že jsem ovoce česala, ale lezla jsem i po štaflích, dokonce jsem týden před porodem myla okna. Dcerka se narodila bez problémů, syn měl pupečník kolem krku, ale nemyslím si, že by to mělo souvislost, lékař mi říkal, že měl prostě dlouhou šňůru a to se někdy stane.“
Těhotná by se podle pověry neměla koupat ve vaně. Pokud ale koupele milujete, klidně si je dopřejte. Pověra zřejmě vychází z přesvědčení, že se při koupeli může zanést do rodidel infekce. To je ale velmi málo pravděpodobné. Spíše byste si měla dávat pozor na to, aby lázeň nebyla příliš horká a vy jste ve vaně neomdlela. Ostatně hodně těhotných koupel právě kvůli nevolnostem odmítá přirozeně.
Sex, kořeněná jídla, skořice… To všechno by mělo vyvolávat předčasný porod. Pokud ale máte bezproblémové těhotenství, kledně si tyto požitky dopřejte. Pokud je miminko připraveno k porodu, sex vám opravdu může pomoci, obráceně to ale nefunguje..
Těhotná by měla jíst za dva. To vám budou říkat všechny maminky i babičky, s úsměvem vám naloží chlapskou porci a k tomu přidají dortík. Jako těhotná byste ale měla dvojnásob dodržovat zdravý životní styl, dopřávat si víc ovoce a zeleniny a nabrat kolem 12 –
Těhotenství se má oznámit až po prvním trimestru. To je jedna z novodobějších pověr. Ještě na začátku minulého století totiž po první tři měsíce žena často ani nevěděla, že je těhotná. Vychází se ale z toho, že nejvíce samovolných potratů je právě v prvním trimestru. Pak už záleží jen na vás, jestli oznámíte všem okolo, že jste ve druhém týdnu těhotenství a v případě nezdaru budete muset všem odpovídat na otázky „kdy máte termín?“, nebo prostě počkáte do doby, kdy bude těhotenství jistější a až pak to oznámíte. „První miminko jsme dokonce oznamovala až v 28. týdnu těhotenství, do té doby jsem se pořád bála, že se něco může stát.“ Vypráví Petra. „Nemáme totiž v rodině zrovna dobré geny, takže jsem chtěla počkat až do doby, kdy by bylo celkem jasné, že i kdyby přišla malá na svět předčasně, měla by velkou šanci přežít. A to trvalo až do 28. týdne. Navíc tenhle termín vycházel na Vánoce, takže jsme to rodině nadělili pod stromeček. Sice už dlouho něco tušili, ale i tak to pro ně bylo velké překvapení. Nakonec byli i rádi, že nemuseli tak dlouho čekat, miminko totiž přišlo na svět přesně tři měsíce po oznámení.“
A jak to máte s pověrami vy? Jaké znáte? Věříte na ně a dodržujete je?
Příští týden si přečtěte o pověrách po porodu.