Nečekaný omyl

“Proč byste měl zapomenout? Nechte klíč v zámku a večer jím prostě otočíte! ““Večer, večer? Jakou dobu máte na mysli? ““To není tak jednoduché,” vysvětlil jsem mu. “Navečer ke mně chodívá babička, ta má svůj klíč a začne bušit do dveří, pokud nebude odemčeno! Je to stará paní a těžko jí to budu vysvětlovat! Určitě si pomyslí, že ji už nechci vidět!”Soused, jindy tak pohotový, se zamyslel. “Pravda, já nemám rodinu, takže s takovými záležitostmi nemám zkušenosti. Ale neklesejte na mysli, já se zeptám strejčka, ten bydlí se ženou, tchýní a dvěma dětmi. On si bude vědět rady.”Jenomže strejček byl s celou rodinou na dovolené a tak z veškerých rad sešlo.A já jsem se každý večer dál trápil, v kolik hodin mám zamknout a zdali nezapomenu…Až mi přispěla na pomoc paní Náhoda, ta náladová, vrtkavá a zlovolná dáma, která měla toho času, bůhví proč, zřejmě svůj lepší den.A ta mi přichystala překvapení, jaké jsem nečekal.Uhodli byste, jaké? Myslím, že byste na ně nepřišli.Já jsem byl take překvapen – a podnes jsem se z toho údivu úplně nevzpamatoval. Stalo se to naprosto nečekaně. Jednou navečer jsem se vydal na procházku za město, abych si uklidnil nervy. Bylo krásně, měsíc si pohrával s oblaky, na louce omamně vonělo pokosené seno. Z blízkého borového hájku aw vnořila dívka a blížila se ke mně.Zůstali jsme stat na tři kroky od sebe. Pozdravil jsem, ona se usmála. Daki jsme se do řeči, zpátky k městu jsme už šli spolu.Byla to opravdu náhoda, která mi přihrála takové řešení?Několik dní jsme se slečnou, jmenovala se Eva, chodívali na vycházky společně. Potom jsem sebral odvahu a pozval ji k sobě na návštěvu. Vypili jsme kávu se šlehačkou a pěkně jsme si popovídali. Pozdě večer pakodešla domů. Zamknul jsemza ní, teď jsem nezapomněl. A nehrozilo nebezpečí, že ještě přijde babička.Nevím, jak dlouho jsme tak spolu távili večery. Jednou jsme se tak zapovídali, že byla téměř půlmoc, když se zvedla k odchodu.“Ka, byste teď chodila!” pronesl jsem, ještě by vás někdo přepadl…Jak jste asi uhodli, zůstala ten večer u mne. Uplynulo pár měsíců a měli jsme svatbu.Od té doby jsem pozbyl starostí, že zapomenu zamykat dveře.Eva si to vzala na starost a od té doby vzala otěže do rukou ve všem.Bylo to příkemné, nemusel jsem se o nic starat.Pravda je, ře mě po nějaké době napadlo, zda to nebyl nečekaný omyl. Nakonec jsem se změnil v poslušného manžílka, který se sotva zmůže na slovo. Kamarádi mě utěšovali, že to tak chodívá ve většině rodin. Že se tomu říká – být pod pantoflem.Nevím, zda mluvili z vlastní zkušenosti. Můj soused jen pokýval hlavou, ale nijak se nevyjádřil. Byl opravdu moudrý, že se neoženil?Po čase přišly děti a u nás nastala pohoda. Žádný nečekaný omyl, pomyslel jsem si, vždyť je to hezké, taková spořádaná rodina.A co vy na to, přátelé?