Byla jsem kojná

Osud se se mnou nemazlil, maminka mi zemřela, když mi bylo 13 let, a já se musela starat o tři mladší sourozence. Mám proto jen základní vzdělání, místo studií jsem doma vařila, prala, ukllízela, pomáhala sourozencům s úkoly a 4 x týdne jsem pomáhala v místním krámku, abych si přivydělala nějakou korunu. Vdala jsem se na tehdejší dobu poměrně pozdě, ve 25 letech, když už sourozenci byli samostatní. Můj manžel na mě tak nějak zbyl… A podle toho manželství také vypadalo. Podváděl mě, pil, a tak jsme se po dvou letech rozvedli. Až potom jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Nebudu rozepisovat co se všechno během několika měsíců stalo, ale najednou jsem se ocitla v pátém měsíci těhotenství bez střechy nad hlavou a bez peněz. Sourozenci mi nabízeli pomoc, ale sami žili s rodinami v malých bytech a měli málo peněz. Nakonec jsem ale přijala pomoc nejmladšího bratra, který žil s manželkou a roční dcerkou v panelákovém 2+1. „Než se postavíš na vlastní nohy, uvolníme ti jeden pokoj.“ Byla jeho velkorysá nabídka. Sami se spokojili s jednou místností, kde žili namačkáni ve třech. Dokonce malou vzali do své postele a mě půjčili na miminko její postýlku.

Uteklo to jako voda, porodila jsem a uložili mě na pokoj s dalšími pěti maminkami. Nejblíž jsem to měla k mladičké Gábině. Ta porodila drobounkou holčičku a já kluka. Na první pohled bylo znát, že Gábina je trošku více při penězích, ale náhoda tomu chtěla, že kvůli rychlému porodu, nestihla dojet do porodnice, kde na ni čekal prominentní lékař a pokoj. Jakoby tomu tak osud chtěl… Miminka nám tehdy nosili po třech hodinách na kojení a v noci je dokrmovali. Já měla prsa plná k prasknutí a tak se mě sestra zeptala, jestli nechci krmit i jiná miminka. Bylo mi to proti srsti a odmítla jsem, ale když jsem viděla Gábinu, jak se s kojením trápí a stejně jí malá pláče hlady, nabídla jsem jí, že holčičku nakojím. Poprvé to bylo takové zvláštní. Mareček vypil jedno prso, podala jsem ho Gábině a vzala si její holčičku. Sála s velkou chutí a bylo na ní vidět, že je konečně spokojená. V tu chvíli ze mě všechno opadlo, došlo mi, že mezi miminky vlastně není žádný rozdíl. Všechny chtějí baštit, otevírají pusinky a jsou přitom stejně sladká. Tak to bylo celý týden a pak nás pustili domů.

Dva týdny po porodu se u našich dveří ozval zvonek. Za dveřmi stála Gábina s Janičkou v náručí. Gábina měla kruhy pod očima a Janička vyrážku po celém obličeji, později jsem zjistila, že i po tělíčku. Jakmile ji u nás doma položila, začala se svíjet, kroutit a plakala a nebyla k utišení. Gábina se totiž nerozkojila a Janičce umělé mléko nesedělo. Tenkrát si nemohla vybrat z 10 druhů v marketu. Dostala od doktora lístek na příděl a co jí v lékárně dali, to jí dali. Lékař jí ale nakonec poradil, ať zajde do porodnice a vyjedná si odkup přebytků od maminek. „Když jsem tam ale přišla míjela jsem takovou ušmudlanou paní, ze které táhly cigára a došlo mi, že nechci nějaké přebytky od kdoví koho, ale jen od maminky, kterou znám. Vyžádala jsemsi na tebe adresu a přišla tě poprosit, jestli bych nemohla mít mlíko od tebe.“ Spustila Gábina. Jenže jsme se nemohly domluvit, jak to udělat. Odsávačky jako dnes nebyly, jen takové složité a dost to s nima bolelo, ruční odstříkávání bylo zase na dlouho. A skladovat to v lednici a převážet?

Dopadlo to tak, že jsem sbalila sebe, Marečka a jely jsme k ní domů do nádherné vilky jejích rodičů. S manželem tu měli oddělený vchod, dvě ložnice, obývák, dětský pokoj, velkou koupelnu, kuchyň. Když zjistila, v jaké jsem tíživé situaci, navrhla mi, že za kojení mi bude platit a pokud jim k tomu ještě budu uklízet a vařit, dostanu 1000 Kč měsíčně. K tomu ubytování a jídlo. Kdo by to nebral? A tak jsem si 18 měsíců žila jako královna. Pravda, nebylo to vždy jednoduché, děti neměly vždy stejný režim a obě se rády uklidňovaly u prsa, takže byly dny, kdy jsem naspala sotva tři hodiny, ale přesto na to vzpomínám ráda. Když jsem je kojila naráz a krásně si přitom pobrukovaly, nebo když už byly větší a praly se, kdo které prso bude mít.. Gábina byla skvělá máma, i když nemohla kojit, zahrnovala Janičku velkou láskou. Chodily jsme spolu i ven, děti si spolu krásně vyhrály, ale z nás dvou se kamarádky nestaly, byl mezi námi příliš velký rozdíl.

A tak mi po oněch 18 měsících zařídila od města garsonku, já si ji za ušetřené peníze pěkně zařídila a ještě mi něco zbylo na knížce. Postavila jsem se na vlastní nohy, Mareček šel do jeslí, já do práce a po 6 letech jsem konečně našla i toho pravého muže. Zrovna ve chvíli, kdy Mareček potřeboval chlapskou autoritu. K Marečkovi přibyla dvojčata Saša a Simonka a tak se mi zkušenosti s dvojitým kojením hodily. Někdy si říkám, jak mám ten svůj život tak krásně propojený, všechno souvisí se vším a i když to v tu chvíli nedává žádný smysl, vodítko se najde za pár let, aby se vše krásně propojilo.