O modrobílém tulipánu

Ráno, než se rozednilo a ostatní květy na babiččině malované truhlici ještě spokojně spaly, vyloupl se modrobílý tulipán ze svého místa, jako když se z lusku vyloupne hrášek.Trochu ve vzduchu zakolísal, jelikož se najednou ocitl bez opory, avšak brzo začal polehoučku plachtit sem a tam,, od truhlice ke skříni a zase nazpátek. Nakonec se osmělil, vznesl se otevřeným oknem ven – a už letěl a letěl. Vida, tak už jsem ve světě, radoval se, když prolétl nad zahradou,pak nad sousedními domky, nad většími domy a pořád dál a dál nad městem. Zatím vyšlo slunce, příjemně hřálo a hřálo. Tulipán pozoroval z výšky, jak mezi domy chodí lidé sem a tam. Ale za chvíli začal být ze všeho poletování unavený. Je čas trochu si odpočinout, pomyslel si, co kdyby dlouhým plachtěním utrpěla má krása? A začal proto vyhlížet, kde by se měl snést dolů. Pod sebou uviděl velikou budovu s blýskavými okny, z nichž některá byla otevřená. Rozhodl se, že se podívá dovnitř, zda by tam někde třeba nestála malovaná truhla, jako ta po babičce, na které by se mohl usadit. Vletěl do veliké místnosti, truhla tam nebyla, ale hromada dětí, které seděly v řadách za sebou. Před nimi, na vyvýšeném stupínku, stál nějaký mladý pán s brýlemi a něco povídal. Kde jsem se to ocitl? pomyslel si modrobílý tulipán. Všude samé lavice, na tom stupínku žlutý stůl a za ním černá tabule. Na zdi visely všelijaké barevné obrázky a tak se tulipán usadil na jednom z nich. Byl hnědý a žlutý a zelený a na jednom místě také modrý. Vtom pravil ten mladý pán s brýlemi: Přines mi sem mapu Čech, Jiříku! Z lavice se hbitě zvedl černovlasý kluk, sundal ze zdi právě ten obrázek, na kterém seděl tulipán, a pověsil ho na tu černou tabuli. A potom ten brýlatý mladý pán vyvolal jiného chlapce a nakázal mu: Vyjmenuj mi a ukaž všechny rybníky a jezera, co jsou v Čechách!

Jistě jste už dávno uhodli, že to byl pan učitel – a protože pana učitele musí děti poslouchat, kluk hned vstal, šel k tabuli a začal jmenovat všechna jezera a rybníky, co jsou v Čechách. Pan učitel spokojeně přikyvoval, ale najednou se chlapec zarazil. Prosím, tady je – ještě jedno jezero! hlásil, tady, mezi Prahou a Mělníkem! Ale, ale, copak si to vymýšlíš? usmíval učitel. Přistoupil k mapě a údivem se rozkašlal. Sundal si a vyčistil brýle, ale vzápětí zavrtěl hlavou: jezero tam opravdu bylo a dokonce se zavlnilo. To se modrobílý tulipán dmul pýchou, jak na něj všichni hledí. Děti si začaly šuškat a v zadních lavicích se někdo potichu zasmál. Ticho! nakázal pan učitel a vyšel ze třídy. Teď se začaly děti smát nahlas. Jenomže ve dveřích se záhy objevil pan ředitel a za ním učitelé a učitelky, tak zase utichly. Avšak jezero mezi Prahou a Mělníkem už na mapě nebylo : tulipán už byl odpočatý a také se trochu vylekal, takže se odrazil od mapy a vznesl se oknem opět ven. Nad tou podivnou událostí kroutili v té škole všichni ještě dlouho hlavou. A modrobílý tulipán zatím letěl a letěl…