Bajka o býkovi

Ředitel jejich školy se tímto přesvědčením vůbec netajil. A tak začal býka vyučovat a měl radost, že získal takového zájemce o vzdělání. Všechno vypadalo příznivě do té doby, než býk dostal nešťastný nápad, že získané vědomosti předá dál. Zkusil to s jednou starší a poměrně chytrou krávou. Ta ho chvíli poslouchala, ale potom zavrtěla hlavou: „Víš, já už nejsem nejmladší a neleze mi to do hlavy. Zkus to s nějakou mladší kravkou!“ Býk poslechl, leč dopadlo to katastrofálně. Kravička ho chvíli s vykulenýma očima poslouchala, ale potom začala nahlas bučet a volat své družky. „“Pojďte sem, ten býk mi tady vykládá nějaké sprosťárny!“ Krávy se seběhly, hrozivě mrskaly ocasy a rozhořčeně bučely.. Marně jim býk vysvětloval, že praotec Čech byl vážná postava a že strdí, na které se chytil, nebyly nějaké lehké ženské, nýbrž potrava. Bylo to marné, takže se dal náš býk raději na ústup. Byl velice zklamaný. Došel pomalu až k okraji pastvy, kde začínal hustý les. V korunách vysokých borovic šuměl vítr a to ho uspalo. Zdálo se mu, že přichází nějaký člověk v zeleném hubertusu a že mu něco povídá. Otevřel pomalu oči a zjistil, že to nebyl sen.

Před ním stál myslivec s puškou na rameni. „Ty jsi sem zabloudil?“ zeptal se býka zvědavě. „Kdepak, já jsem jen šel a šel, protože – protože jsem zklamaný.“ „A kdo tě zklamal?“ vykulil myslivec překvapeně oči. Když mu býk vylíčil, co se přihodilo, vrtěl jen udiveně hlavou. „Copak se můžou vyučovat – s prominutím, krávy? Ačkoliv,“ zamyslel se, „ony neexistují jenom ty čtyřnohé a tak –„ nedořekl. Z lesa se ozvalo praskání a vzápětí se objevil statný ohař. „Dobře, že jdeš, Arane,“ pravil myslivec a vylíčil mu celou tu historii. „A ty se divíš, pane?“ opáčilo psisko. „Jako by mezi lidmi a zvířaty byl tak velký rozdíl. Vezmi si třeba slepice: neexistují jenom ty opeřené, co snášejí vejce!“ „To máš pravdu, Arane, ale zdá se, že si tyhle věci uvědomují spíš zvířata, než lidé. Jestli chceš,“ obrátil se k býkovi, „můžeš jít bydlet k nám. Mám jen jednu kravku, ale tu už trochu vycepoval Aran. Třeba se ti podaří ji něco naučit.“

Z bajky plyne poučení, které je nasnadě: hloupost sídlí i na gaučích, ne pouze na hřadě.