Zemřel hrdina

Bezdomovec na okraji společnosti, léta si ho nikdo nevšímal, stejně tak jako kontejneru, kam vyhodila své dítě neznámá matka. Když se osudy člověka bez domova a nevinného miminka spojili, najednou se o něj začali všichni zajímat a nabízet pomoc. Miroslav to neunesl. Neuměl už se vrátit zpět do teplé místnosti s postelí a začít znovu. Udělal něco, co mu přišlo naprosto samozřejmé, miminko odsouzené zemřít mezi odpadky, vyndal a zavolal pomoc. Dokázal zachránit život Vendelína, ale svůj už ne. Když vyskočil z okna ubytovny, lékaři usoudili, že trpí psychickou nemocí a zavřeli ho do bohnické léčebny. Tam také nedávno zemřel, když se lehce opilý zadusil jídlem.

Jak to tak bývá, dobří lidé nemají lehký život a odcházejí na onen svět jako první. Ale příběh zesnulého Miroslava nemusí být smutný. Můžeme třeba věřit, že splnil své poslání. Zachránil život bezbrannému miminku a dopřál mu šťastný život v milující rodině, která sama děťátko mít nemohla. Příběh je tedy vlastně šťastný, protože i když hrdina zemřel, bylo to pro něj určitě vysvobozením z života, se kterým si nevěděl rady. A zanechal po sobě odkaz, na který se nezapomíná. Budiž mu země lehká…