Zamilované kuře

 

Stará, světa znalá slepice se zprvu domnívala, že má jakési vidiny, že jí stáří snad kalí zrak. Leč nebylo tomu tak.Slepice záhy zpozorovala, že nepropadá přeludům, ani bludům.Pozorovala milé kuřátko, kde se stále ochomýtá, kam vzhlíží. Sledovala také předmět jeho obdivu, roztomilého strakatého králíčka. Ten zřejmě o tom, že je středem takneobvyklého zájmu, ani zdaleka nevěděl. Věnoval se laskominám, které mu předkládali, anebo spokojeně pochrupoval. Slepice se poněkud podivila, že si ničeho nevšiml, přestože kuřátko trávilo pod jeho kotcem celé hodiny, než zklamaně odešlo sezobnout trochu zrní nebo si jít odpočinout.Vždyť silná náklonnost, jakou je láska, i člověka posléze vyčerpá.Leč nepleťme sem raději lidi, které neopětovaná, zhrzená láska často dovádí k činům, nahánějícím hrůzu. Možná, že to bude i tím, že je ovlivňují detektivní povídky či kriminální romány. Ruku na srdce, neměli jste někdy, když vaši lásku někdo neopětoval, chuť ho zastřelit, anebo – nemáte-li střelnou zbraň – sáhnout třeba po noži?Leč abychom neodbočovali. Vraťme se zpátky na náš dvoreček, k chuděrce zamilovanému kuřeti.To zatím z neopětovaného citu pomalu chřadlo.I rozhodla se stará slepice, že musí zasáhnout. Leč lehko se řekne, těžko udělá… Nic kloudného ji nenapadalo, ať se snažila sebevíc, takže se nedalo vyloučit, že začne chřadnout též. Chodila po dvorečku sem a tam a lámala si hlavu, co by měla podniknout. Když pozorovala nešťastné kuře, srdce jí usedalo. Jednoho dne ji konečně osvítil nápad, který jako by spadl ze slepičího nebe. Zašla ke králikárně a chvíli pozorovala strakatého králíčka, jak se spokojeně krmí. Králíčku, oslovila ho v naději, že na něj zapůsobí, ty se spokojeně cpeš a ani tě nenapadne, že máš možná svědomí něco zlého.Strakáček na ni chvilku udiveně zíral, nic nechápal. Vůbec ti nerozumím, zakničel posléze, prosím tě, pověz mi, co jsem provedl! Máš možná na svědomí něčí život! přitvrdila slepice.Chudák králíček se vyděsil. A co mám dělat? otázal se jí zoufale.To je celkem jednoduché, děla. Jakmile uvidíš, že někdo, ať je to kdokoli, vytrvale přešlapuje pod tvým kotcem a vzhlíží k tobě nahoru, vždycky se otoč a vyhrabej ven pár bobků, to snad svedeš.To strakáček svedl, ač několikrát trefily bobečky toho nepravého.Avšak když po několikáté spadly na hlavu zamilovanému kuřeti, došlo mu, že jeho láska je nejen marná, ale snad i trochu komická. Zkrátka, ač je to k neuvěření, pár králičích bobků stačilo vyléčit horoucí cit…Nevím, zda by to působilo i na lidi, co myslíte?