Zachránil syna a utonul

Sedmiletý kluk se musel těšit na úžasné dobrodružství, když mu táta řekl, že půjdou v lipnici u Dačic na rybník chytat ryby. Úplně si umím představit nadšení v jeho očích. A maminka? Ta se určitě doma věnovala nějaké práci nebo jen odpočinku a byla ráda, že si „kluci“ spolu vyrazí. Asi nikoho by nenapadlo že se pohodové odpoledne může změnit v boj o život. Před pátou hodinou odpoledne se totiž převrhla loďka. Táta stihl ještě syna hodit zpět do loďky a snažil se ji dostrkat ke břehu. Jenže kousek před cílem mu došly síly a utopil se. Když se syn dostal ke břehu, běžel hned zavolat pomoc, ale hasiči už vylovili pouze tělo muže.

Těžko si představit, co ve chvíli, kdy se jeho táta topil, syn prožíval. Vidět tátu, jak se potápí pod hladinu a bezmoc, že mu nemůže pomoci, s ním určitě otřásla a smutný zážitek si s sebou ponese celý život. Možná už nikdy nevstoupí do rybníka. Napadá mě, že vše mohlo dopadnout jinak, kdyby táta nechal syna v loďce a doplaval ke břehu sám, nebo kdyby tam zrovna šel někdo na procházku na koho by zavolali. Ale táta určitě myslel hlavně na syna, kterého chtěl dostat brzo do tepla a nepřipouštěl si, že by mu mohly dojít síly. Vždyť v takových vypjatých situacích většinou člověk zázračně najde rezervy o kterých netušil. Ale tentokrát to prostě nevyšlo.

Je hrozné jak jen chvilka stačí k tomu, aby obrátila život celé rodině. Vzpomínám si na zahraniční příběh táty, který měl syny dva a spláchla je vlna tsunami, chtěl je zachránit, ale oba by vytáhnout nestihl, musel se během vteřin rozhodnout mezi 3-letým a osmi měsíčním. Chňapl po starším, a stejně se snažil vytáhnout i miminko, ale už bylo moc daleko. Příběh vyprávěla maminka kluků, která byla zrovna na výletě a tak se zachránila. Celou noc ale přemýšlela, jestli její kluci žijí. Podobné tragédie se stávají denně, ale pokud se nás nedotknou osobně, většinou je přejdeme jako běžnou součást života. Myslím, že to je škoda, protože pokud si uvědomíme, co se denně děje za hrůzy, můžeme si lépe vážit našeho všedního i když trochu stereotypního života a užívat si každý den. Vždyť přeci nejdůležitější není stále vyzdvihované zdraví, ale rodina, která při sobě drží i v těch nejtěžších chvílích a to i když její členové třeba onemocní nebo se stane nějaká tragédie.

Rodině utonulého přeji upřímnou soustrast a klučinovi, ať se brzy dostane ze šoku a má už jen samé příjemné zážitky.