Vrátí jí miminko?

Aneta žila s mužem, kterého hledala policie, v pronajatém bytě. Když do této zoufalé situace přivedla mladičká maminka dítě, rozhodla se mu umožnit lepší život a odložila holčičku Barborku do ostravského babyboxu. Zřejmě už by o ní nikdy neslyšela, jenže při příjmu do dětského domova se zjistilo, že má Barborka zlomenou ruku a tak musela policie mámu najít a zjistit, zda není holčička týraná. Ukázalo se, že Aneta o zlomenině ani nevěděla a k faktu, že mohla zranění přehlédnout, nahrávalo i to, že ho přehlédli i lékaři při příjmu Barborky. Policie ještě čeká na odborné posudky, ale zřejmě opravdu nedošlo k týrání.

Anetin přítel je v současnosti ve vězení a mladá máma zatím bydlí u své mámy, plánuje ale žádost o městský byt. Soud vzhledem k její nevyřešené domácnosti, ještě dítě do rukou matky nesvěřil. Na to, že se rozhodla o miminko postarat, jí doma totiž chyběla i tak základní věc, jako je dětská postýlka. Barborka tak zůstane v dětském domově další měsíc.

Můj soud nad Anetou? Bude to znít tvrdě, ale dítěte se vzdala a tak by to mělo zůstat. Neudělala to v šestinedělí v náhlém záchvěvu mysli, ale až po třech měsících, tak se dá předpokládat, že si své rozhodnutí uvědomovala. Navíc je mladá, nemá kde bydlet, dle jejího věku soudím, že ještě ani nepracovala a je možné, že chce dítě zpět jen proto, aby získala sociální dávky. Pochybuji, že kdyby ji policie nevyhledala kvůli zranění dcerky, projevila by o dítě ještě někdy zájem. Ale možná se mýlím.

Situace, do které se dostala Aneta, je nezáviděníhodná a neodsuzuji ji, že opustila dítě. Postarala se o něj a nevyhodila Barborku jen tak k popelnicím, takže snaha o to, aby se dostala do „normální“ a láskyplné rodiny, tady byla a mělo to tak i zůstat. Místo toho, aby miminko teď čekalo měsíce v dětském domově na to, až její máma zjistí, že dítě potřebuje zázemí, pleny, jídlo, postýlku a další věci, už mohlo být u své náhradní mámy, která by mu dala kromě materiálního zázemí i tolik potřebnou lásku.

Děti, které vyrůstají v kojeneckých ústavech, se motoricky vyvíjí stejně jako jejich vrstevníci z rodin, ale později se bohužel ukáže jejich problém v sociálních vztazích. Každý kdo má děti ví, že dítě v prvním roce života potřebuje hlavně jistoty, spoustu lásky a uspokojení všech potřeb a to co si odnese z tohoto období života, se už později dohnat nedá. A co může dát nevyrovnaná máma, která řeší hlavně samu sebe, svému dítěti? Na co soud čeká? V těchto případech by podle mě mělo být rozhodováno rychlostí blesku. Vždyť se nejedná o věc, ale o miminko, které každým měsíc bude čím dál víc potřebovat jistotu ve „svých lidech“. Možná namítnete, že máma je máma, ale určitě je lepší ta nebiologická než ta, která se neumí postarat.

Co si o tomto případu myslíte vy? Mělo by být miminko vráceno zpět mámě?