Velký zadek může i zachránit

Ti, kdo znají Bullerbyn, ví, že na cestě ze školy bydlí, tedy spíše vegetuje, bručoun švec Snall se svým zuboženým hlídačem. Taky jsem znala jistého Snalla – i jeho psa. Nebyl sice na řetězu, páníček mu jím však věčně hrozil. Hafan nedbal a páníčkovi se všemožně snažil vnutit do přízně. Až na to ohromné čoklí srdce, byl Ben jedna velká kost. Živit ji rozhodně nebyla legrace, ale Snall stejně neměl smysl pro humor. A tak psiskův propadlý hrudník působil dojmem, že se právě vrátil z několikaměsíční túry za fenami, což jej sice vyhladovělo, ale nevyšťavilo. Energie měl Ben fůru. Dál se pletl se páníčkovi pod nohy, vpíjel se mu pod kůži a svými čtyřmi velkými tlapami pak občas i přistoupl páníčkovi tlapku v sandálech. To už Snall nevydržel. Sotva se Ben zvídavě otočil po zdroji cizího zvuku, Snall vykopl a na té nepřišlápnuté bosé noze si o Benovu kostnatou zadnici zlomil palec.

Nekopejte psi i lidi do zadku, radši nabídnete jim sladkou oplatku. Kdyby míval Beník žvanec, i pánovi by zůstal palec! .-)