Velká chyba

S Mírou jsme spolu už 8 let žili, vztah byl dost stereotypní, ale oběma nám to vyhovovalo. Nakonec jsme se rozhodli, že se pokusíme o miminko, které náš vztah zaručeně oživí. Snažili jsme se už půl roku, když jsem s kamarádkami vyrazila do baru. Potkala jsem tam bývalého spolužáka, dali jsme si pár skleniček a zjistili, že toho máme hodně společného. A mě se najednou zastesklo po těch romantických chvílích poznávání nového partnera. Přeci jen jsem před Mírou měla jen krátké pubertální vztahy a na stereotyp do konce života jsem se ještě necítila. Ještě ten večer jsem se rozhodla, že při nejbližší příležitosti se s Mírou rozejdu a pak uvidím, jestli mi vyjde vztah s Kájou. Týden na to jsem ale zjistila, že jsem těhotná. Nevěděla jsem co s tím. Miminko jsem chtěla, ale už ne s Mírou. Nakonec jsem si řekla, že to bude asi znamení, že mám s Mírou zůstat a začala jsem se připravovat na radosti a starosti mateřství. Nebylo ale dne, kdy bych svého rozhodnutí nelitovala. Vylívala jsem si vztek na Mírovi a odmítla jsem i jeho nabídku k sňatku se slovy, že když si mě nechtěl vzít doteď, tak proč najednou když jsem v tom. Neuměla jsem si představit, že bych nosila jeho příjmení a ani naše dítě.

Ještě v šestinedělí jsem Káju potkala na procházce s kočárkem znova. Nešetřil lichotkami, jak vypadám i po porodu skvěle a jak jsem se rychle vrátila do formy. Míra se akorát tak staral, kdy zase začnu vařit, takže mi to se sebevědomím hodně zatočilo. Míra mě vůbec pořád peskoval. Nejdřív kvůli tomu, že doma pořádně nic neudělám a nakonec i kvůli tomu, že péči o dítě zvládá lépe on. Začala jsem se tajně scházet s Kájou. Šlo to lehce, prostě jsem šla na procházku s Míšou a stavila se u něj. Když bylo Míšovi 10 měsíců, hrozně jsme se s Mírou pohádali, já mu všechno vmetla do očí a se slovy, že když lépe zvládá péči o dítě on, tak ať se o něj stará, jsem práskla dveřmi. Do večera mi sbalil věci a já se odstěhovala ke Kájovi. Míra mě k soudu nedal, domluvili jsme se, že si nechám normálně mateřskou a už se jemu a Míšovi nebudu míchat do života, že se o něj s jeho mámou postarají.

Život s Kájou byl krásný, ale v srdci jsem cítila prázdné místo po Míšovi. V noci jsem se budila, jestli Míša něco nepotřebuje, na procházkách mi chyběl kočárek. Kája se mi vše snažil vynahradit romantickými překvápky, výlety, dvakrát v roce jsme byli u moře. Dokonce jsme se začali snažit o další miminko, ale jak jsem to asi chtěla hrozně moc, nedařilo se nám to. Během 19 měsíčního vztahu s Kájou, jsem Míšu viděla jen 2x, u marketu, Míra nechtěl, abych ho zbytečně stresovala. Káju jsem nakonec opustila. Pořád ho miluji, ale cítím, že mé místo je u Míši. Přišla jsem na to pozdě, přišla jsem o spoustu krásných chvil, o první krůčky i slůvka Míši, vím, že se to nedá vrátit, ale já jsem schopná udělat všechno, jen abych zase mohla být s Míšou. Míra je moc milý, řekl mi, abych jim dala čas a pak se uvidí. Asi už s ním nebudu fungovat jako partnerka, ale možná by náš vztah mohl fungovat jako přátelský. Ale Míšovi už budou tři roky a nepamatuje si mě. Nevím, jak na mě bude reagovat, co mu mám říct? Jak se k němu chovat? Maminky, prosím nekamenujte mě, vím, že jsem udělala obrovskou chybu, a největší trest pro mě jsou promarněné chvíle Míšova života. Teď už vím, že moje největší životní láska a štěstí je jen Míša. Poraďte, jak se k tokovému batolátku mám chovat.