Velikonoce našich kluků

 

Velikonoce u nás začaly dlouho plánovaným výletem po krásách Čech. Vyrazili jsme do plzeňské Zoo a Dinoparku, natěšení, jak Adámek bude výskat radostí ze svých milovaných dinosaurů a Míša ze zvířátek. Trochu se to nepovedlo. Adík se dinosaurů bál tak, že jsme v dinoparku strávíli jen pár minut a Míšu zvířátka zaujala až moc, takže se při každé zastávce vztekal, protože jsme mu nedovolili jít do výběhů, které jsou v Plzni velmi otevřené. Pokračovali jsme do Klatov, kde jsme přespali a druhý den vyrazili na náměstí s velmi povedeným velikonočním programem. S manželem jsme si dopřáli masáž a další den jsme cestovali do Prahy na Matějskou. Tu si užil hlavně Adámek, ale našlo se několik atrakcí i pro Míšu. Po návratu domů jsme ještě vyrazili na slavnosti našeho města, ze kterých jsme ale po pár minutách utekli. Bylo tam příliš mnoho lidí, s kočárkem jsme prakticky neměla šanci manévrovat a na program jsme bohužel nedohlédli. Zamířili jsme tedy na nákup a pak domů, kde nás čekaly velikonoční přípravy.

 

Míša vydatně pomáhal ujídat jednohubky, Adík naopak hledal něco sladkého, až jsem ho musela vyhnat uklidit v pokojíku. Velikonoční ráno u nás začalo v 6 hodin, kdy jsme ještě před probuzením dětí nazdobila stůl, uklidila nepořádek z večera a trochu jsem se „zkulturnila“. V 7 hodin vstaly děti a zmateně chodily po bytě, nechápajíc, co se děje a proč máma místo snídání, poletuje po bytě.Pět minut před příchodem koledníků, kteří se u nás každý rok schází 7:30, mi manžel přišel vynadat, proč jsem Míšovi dala buchtu, že s ní nadrobil v celém obýváku. Nešlo mi to do hlavy, protože jsem si byla jistá, že ode mě nic nedostal. Záhada se ale vysvětlila během okamžiku. Míšu honila mlsná a mě nenapadlo, že už by mohl dosáhnout na velký stůl. Zjistila jsem to právě včera, kdy velikonočnímu beránkovi ulomil celou hlavu a nechápavě na nás hleděl, proč se táta rozčiluje a máma směje.

 

V 7:30 se začali trousit koledníci Adík zaujal místo u táty a Míša se schovával za mnou. Tolik cizích pánů na něj bylo moc a když ještě šupali mámu… Když se všichni sešli, vyrazili na koledu i s Adíkem. Po hodině jsem ho vyzvedla a společně s Míšou jsme zajeli za kamarádkou, tetou a babičkami. Řídit auto o Velikonocích je sám o sobě zážitek, vyhýbat se opilcům a rozjíveným dětem a k tomu odolet pokušení neustále kontrolovat zrcátko. Děti vzadu totiž neomylně šustily s pozlátky vykoledovaných čokoládek a já se jen modlila, aby je před cílem nestihly rozbalit a otlepkat všechno v okolí. Hodovačka se povedla a oba kluci si domůpřinesli tolik čokolády, že ji budou jíst až do Vánoc. Už teď se ale těším na další a další Velikonoce, které kluci budou stále více prožívat.