Vánoce s tátou Petrem

Samozřejmě, že jsme v první řadě řešili stromeček. Danýsek už všude vyleze, postaví se a již se odvážil udělat pár krůčků sám. Čekali jsme, že stromek ho ihned zaujme a začne se sápat po něm a čekali jsme, že ho okamžitě strhne. Nastoupila tak domácí kutilská technika a nářadí a do zdi, kde měl stát stromek, jsem vyvrtal několik dírek a do hmoždinek jsem našrouboval několik šroubků jako kotvičky na lanko. To jsme původně chtěli přivázat ke stromku a stolku, aby Danýsek nehnul jak se stromkem, tak se stolkem. Nakonec se nic nepřivázalo a čekali jsme reakci s tím, že budeme našeho neposedného synka ze začátku bedlivěji hlídat. Opak byl pravdou. Daniel se stromku na Štědrý den ráno skoro nevšiml, i když byl nádherně ozdobený a svítil krásnými světýlky. A tak jsme zjistili, že naše vrtání a šroubování bylo zbytečné. Nakonec jsme byli rádi, že si moc stromku nevšímá. Byly sice občas náznaky, ale stromek ani jednou nespadl a to bylo pro nás rozhodující.

Nejvíce dárků se během podzimu nakupovalo jak jinak, Danýskovi… jsou to přece jeho první Vánoce. Všichni jsme netrpělivě čekali na reakci Danielka na dárky a co se mu bude nejvíce líbit. Po štědrovečerní večeři, při které samozřejmě Danýsek seděl ve své stoličce s námi u stolu a papal takovou náhradu řízku s brambory, následovalo rozdávání hromady dárků.

Rozbalování dárků byl samostatný akt, který sledovala celá rodina. Čekalo se, na které dárky se vrhne Danýsek první. Maminka pomalu rozbalovala všechny dárečky a Danielek si kupodivu všímal nejvíce prázdných krabic, se kterými si dlouhou dobu hrál. Až po uklizení papírů, strhaných z dárků a krabic si konečně začal všímat hraček. Od té doby se naší domácností nese mnoho tónů denně, jelikož mnoho hraček je hracích.Tak to byly naše první Vánoce s Danýskem… již se pomalu připravujeme na 17. Ledna 2009, kdy oslavíme první narozeniny… už je to za dveřmi !!!!