Umělé oplodnění

Naše manželství probíhalo odjakživa poměrně turbulentně, což bylo jistě částečně způsobeno našim naprosto odlišným (geografickým i politickým) původem (manžel je občan SRN), ale hlavně okolnostmi, které nás nutí žit vetší část našeho manželství jako „manželství na dálku“. Presto jsme si ale od prvního okamžiku navzájem rozuměli jako doposud se zadním jiným člověkem!
Hned po svatbě v roce 1992 jsem se vrátila do Cele republiky, kde jsem po dobu několika let pracovala v nasi rodinne firme, kterou jsme zrestituovali, pote, kdy byla v roce 1948 mému dědečkovi (který ji v roce 1922 založil) znárodněna…. Bylo mi tehdy 25, vedla jsem podnik s 80 zaměstnanci, pracovala 16 – 18 hodin denně a o víkendu, kdy jsem mela čas já …pracoval zase můj manžel, který je hudebníkem a moderátorem…. viděli jsme se jen několik dni v měsíci a „pendlovali“ střídavě mezi východními Cenami a Mnichovem.. V roce 1994 odešel manžel studovat na rok do Los Angeles (USA), takže jsme se navštěvovali „pres Atlantik“. Stalo nás to nejen postu nervu a důvěry, ale i casu a hlavně peněz za telefonáty a letenky! V roce 1998 jsem se rozhodla pro vlastni rodinu na úkor kariery a odjela konečně „žit“ do Mnichova k manželovi. Pronajali jsme si vetší byt a zadali konečně žit, jako par. já jsem zajala na univerzitě studovat práva a pracovat na veletrzích jako překladatelka a hosteska. A tehdy jsme poprvé zadali uvazovat o dítěti…. jenže miminko porad nikde, i když jsem vlastně nikdy nepoužívala hormonální antikoncepci. Oba dva milujeme děti a touha mít Naše vlastni sílila den po dni. Po 2 letech snažení jsem se svěřila své gynekoložce, která mé vybavila tabulkami na měření bazální teploty. Tabulky jsem několik let pečlivě vedla, vše bylo tak jak má a má pani dr. mé nadále neustále uklidňovala, že ať se „uklidním“, miminko se někdy určité dostaví. Zajala mi docházet trpělivost a snažila jsem ji vysvětlit, že je mi 35 let a z mam pocit, že mi nejen velice hlasité tikají mé biologické hodiny, ale z mam i velmi intenzivní pocity související s „uježděním vlaku“… snažila jsem se tedy řešit neplodnost na vlastní pěst. Homeopaticky, alternativními metodami, detoxikaci i meditacemi… Výsledek: NULA!

2. Kdy poprvé Vás napadla myšlenka na umělé oplodnění?
V roce 2002 jsem na dovolené v Thajsku konzultovala místní „sasanku“ a hledala u ní radu a pomoc. Její první otázka byla: „Jak dlouho se snažíte?“ Nad mou odpovědi, která zněla: „..asi 5 let.“ jen praskla ruce a řekla, z thajské páry, které po roce snaženi nemají úspěch, podstupuji IVF….. Bylo mi jasné, že udeřila hřebík na hlavičku!! Věděla jsem okamžitě, ze musíme na nás problém radikálněji! Hned po příjezdu do Evropy jsem nás objednala na konzultaci do jednoho z největších center asistované reprodukce (CAR) v Mnichově.

3. Jak na to reagoval partner?
V manželovi mam ve všech směrech obrovskou podporu. Je nejen mým mužem, ale i nejlepším přítelem a oba se občas navzájem utvrdíme, nebo jak my rikše – přistihneme – při tom, že je mezi námi jakési nepopsatelné souzeni. Oba jsme byli okamžitě myšlenkou na umele oplodněni nadšeni a plni naděje… To jsme si ještě ale nedokázali představit, co nás čeká……

4. Jak to celé probíhalo? (IUI a IVF v SRN)
Po vstupní konzultaci a následných základních vyšetřeních (spermiogram, pruchodnost vajecniku atd..) nam bylo doporuceno vzhledem k našemu pokrocilemu veku necekat a ihned v pristim cyklu podstoupit IUI (Intrauterinarni inseminace). Po 3 neuspesnych IUI cyklech jsme sli do IVF. Vyfasovala jsem obri tasku plnou ampulek a strikacek s detailnim navodem kdy a jak jednotlive preparaty aplikovat. Hormonalni stimulace probihala normalne, inijekce jsem si do bricha a zadku pichala sama. Pri punkci mi bylo odebrano 12 vajicek, ktera byla predana embryologum „do uschovy“. Druhy den jsem si mela volat, kolik vajicek se oplodnilo a jak se embrya dale vyvijeji. Rano me cekal sok v podobe zprávy, že se „bohužel ještě zadně vajíčko neoplodnilo“ a ať si zavoláme druhy den. A Výsledek byl zničující – z mých vajíček se manželovými spermiemi neoplodnilo ani jedno!! Zadně transfer se nekoná!! Následovalo obrovské zklamání, lítost, vztek a bezmocnost! Za tento nevydareny pokus jsme zaplatili asi 2000,- EUR a nikdo nám nebyl schopen říci, kde vězí problém. Sami odbornici z CAR nám otevřeně přiznali, že nevědí, kde se stala chyba a bylo nám doporučeno absolvovat dalis pokus, tentokrát pro jistotu s ICSI. Rozpočet asi 3000 EUR. bohužel jsem zajala několik dni po OPU krvácet a když jsem se po několika dnech snažila obrátit na lékaře v caru, bylo mi sekretářkou řečeno, že jsou vánoce a cely CAR má 3 týdny dovolenou!!! Připadala jsem si jako vydána napospas osudu… Cyklus proběhl, platba proběhla – je nám lito, jsou vánoce a my jedeme lyžovat! Až si našetříte na další pokus, zavolejte! Byla jsem vyčerpaná a přísahala jsem si, z do tohoto zařízení už nikdy nevkročím…..
Kamarád gynekolog mé pote doporučil kolegyni, která mé vyšetřila a předepsala leky na zástavu krvácení…

5. Co pro vás bylo na celé situaci nejhorší?
Nejhorší je každoměsíční zklamáni, když se pres veškerá snaženi, očekáváni, naděje a prosby k nějaké té „vyspi moci“ na testu objeví zase jen jedna čárka, nebo se neúspěch ohlásí formou krváceni… A samozřejmě je naprosto zničující, že i největší odborníci nejsou schopni stanovit příčinu neplodnosti. Já i manžel jsme byli po všech stránkách shledáni naprosto zdravými, plodnými jedinci… A když není co léčit a úspěch se stejně nedostavuje, není ani na čem „pracovat“… Tahle bezmocnost a jakási odevzdanost osudu mé ničila! A manžel trpěl samozřejmě se mnou.

6. Co jste v souvislosti s IVF podstoupila? (IVF v CR)
Po mém strašném zklamáni a negativní zkušenosti s přístupem caru v Mnichově jsem cítila, z mé tělo i duse potřebuji několik Mesinu přestávku. Z několika Mesinu se nakonec staly 2 roky. Zatím jsem dostudovala, hodné jsme s manželem cestovali, a když se mi nabídla příležitost přijmout práci v České Republice, tak jsem po poradě s manželem nabídky využila. Zrekonstruovala jsem část domu po dědečkovi a vrhla se do novu etapy mého života. Manžel se snažil trávit svůj veškerý volny čas se mnou, i když jeho pracovním i životním centrem nadále zůstal Mnichov. Zajala jsem se dokonce pomalu zajímat o zahraniční adopci… Asi po pul roce mého pobytu v CR mi byl kamarádkou doporučen Dr. Jiří Doležal, šéf CARu Arleta v Kostelci n. O, jako velmi uspěšný specialista na neplodnost v blízkosti mého bydliště. Okamžitě jsem volala manželovi a ten byl hned nadšen! Už za týden jsme měli termín!! Pan doktor nám byl nadmíru sympaticky, s manželem hovořil plynně německy! Po vyslechnuti našeho příběhu se rozhodl jit okamžitě „do akce“. Dostala jsem na měsíc hormonální antikoncepci a v záři 2005 jsem plna nových sil a naděje Zajala stimulovat na můj první „český“ IVF pokus. Tentokrát pro jistotu s ICSI. Sice jsem mela trochu špatně svědomí vůči mému novému zaměstnavateli, ale touha po miminku zvítězila! Byla jsem opět vybavena kufříkem plným injekci a po vyčerpávající instruktáži jsem plna naděje vyrazila domu – dotáhnout naše taženi v boji o miminko do vítězného cíle!! Dr. Doležal mi pravidelně ultrazvukem měřil výšku děložní sliznice a pocet a velikost rostoucí folikul a dávkoval v návaznosti na dosavadní výsledky operativně hladinu hormonu. Připravil mé dokonale na punkci folikul (OPU), která proběhla začátkem října v CARu Pronajal, se kterým Dr. Doležal úspěšně spolupracuje. OPU proběhlo hladce a úspěšně a já se cítila konečně „jako doma“. Za dva dny jsme si s manželem měli volat do Pronatalu, zda vůbec a kolik vajíček se oplodnilo. Po předchozí zkušenosti bylo čekaní tento telefonát jedním z nejhorších období v mém životě. Nervozitou a napětím jsem nespala skoro celou noc… Jak krásně mi ale zněla v uších slova embryoložky: „Embryjka se vám vyvíjejí, zavolejte si znovu zítra!“ Druhy den jsem plna očekáváni na pani v telefonu vyhrkla: „Dobry den, jak se máji naši embryskove??“ Slyšela jsem jen smích a ta milá pani povídá: „Maji se dobře! Už na vás čekají, přijeďte si pro ne!!“ Nemohla jsem uvěřit vlastním uším a Už jsem cela netrpělivá hnala manžela k autu… já Už jsem je taaaak moc chtěla mít u sebe!!! Po příjezdu do Pronatalu nám embryolog oznámil, ze máme 5 embryi schopných transferu a doporučil 2 prvotřídní transferovat a zbývající 3 kryokonzervovat pro dalis pokusy. Připadala jsem si jako ve snu a běžela na sál na transfer!

7. Jaké bylo vaše těhotenství?
okamžitě po Embryotransferu (ET) jsem se cítila tak krásně „těhotně“!! Vždyť jsem mela vůbec poprvé v životě v břiše mé 2 malinkaté, dle embryologa ale velmi kvalitní, „Embrýsky“. Ještě na sále mi pani doktorka na monitoru ukázala, jak mi tam obě dvě „kapičky“ ukládá do krásně vystlané děložní sliznice… Úžasný zážitek!!!!!! Byla jsem od toho okamžiku skálopevně přesvědčená, ze se ze mě konečně stala maminka… několik prvních dni jsem Ještě velice opatrné našlapovala a bála jsem se jakéhokoliv otřesu, aby se mým „dětem“ nic nestalo. ;-). Asi 5. den po ET jsem Zajala mít problémy s dýcháním, břicho se mi nafouklo do neskutečných rozměru a cítila jsem v něm permanentně bolest. Vzhledem k tomu, ze jsem o IVF a cele problematice umělého oplodněni mela za ta léta vetší a detailnější znalosti, než lecjaký gynekolog (což mi potvrdil můj kamarád, který praktikuje v Německu..;-))..), bylo mi hned jasné, ze se jedna o pořádný OHSS (Ovariální hyperstimulacni syndrom). Ihned jsem se volala do CAR, a když jsem jim vylíčila mé příznaky, pozvali mě jste tentýž den na kontrolu. Ultrazvukové vyšetřeni potvrdilo mou domněnku a výsledky z laboratoře, kde mi byla odebraná krev, mluvily jasnou reci. OHSS a obrovské riziko trombózy. Ošetřující lékařka mé chtěla okamžitě hospitalizovat, ale pote, co jsem ji přesvědčila, ze jsem naprosto zodpovědná a „poučena“ pacientka mé propustila domu s tím, že musím byt v klidu, hodné pit a hlavně si píchat denně 10 injekci do břicha na potlačeni hrozící trombózy. A Kazdy 2. den kontrola na UZV. Prcinou takovéto reakce organismu na umele oplodněni jsou obrovské dávky hormonu, které si zena do sebe během IVF-cyklu píchá, ale také jasna skutečnost, že se k tomuto do těla „umele“ dodanému hormonálnímu koktejlu priova den ode dne vice těhotenského hormonu cg, což svědci o úspěšnosti celého snaženi , neboli: …… v bříšku mamince roste miminko, které tento hormon produkuje!!!!! V mém případě se tato skutečnost potvrdila již 8 dni po ET na těhotenském testu. POZITIVNI!!!! poprvé v životě jsem něco takového viděla na vlastni oči!!!!!! Ještě tentýž den jsem si udělala další test, a za dva dny znovu…. A jaké na nás s manželem cekalo překvapeni, když nám pani dr. na UZV našla ne jednu, ale hned dvě bublinky! Dvojčátka!! Štěstí a panika se střídaly v pravidelných intervalech. Vejde se nám kočárek pro dvojčata do domovních dveří?? Kam dáme druhou postýlku?? Zvládne mé tělo takovou zalez? Všechny tyto úvahy se ale ukázaly byt předčasné… Na dalším UZV vyšetřeni už oběma miminkům tloukla srdíčka a my jsme byli dojati k slzám… Byla jsem stesám a pýchou úplně omámena, když nám pani dr. naznačila, ze se jedna „bublinka“ zpomalila oproti té druhé ve vývoji a i srdíčko tlouklo pomaleji.. připravila nás na to, že při pisti kontrole bude pravděpodobně ťukat srdíčko jen jedno…. A za týden to tak skutečně bylo… Sice jsem to obrečela, ale věděla jsem, ze je to jev poměrně častý, tzv. syndrom mizejícího dvojčete…. A pevně jsem věřila, ze pro zbylé miminko, kterému srdíčko tlouklo krásně a i pro mé, je normální těhotenství jednodušši a hlavne – mene rizikové!!

Od té doby probíhalo cele těhotenství naprosto ukázkově. Miminko rostlo jak melo, veškeré testy dopadly výborně (tedy až na vysoký koeficient mého veku, díky kterému mé jinak naprosto negativní triple-test vysel rizikové!!!! Proto mi byla doporučena amniocentéza, kterou jsem ale po poradě s několika lékaři na zaklade skvělých výsledku z projasněni šije a poměrně vysoké rizikovosti tohoto zákroku odmítla). Cele těhotenství mam obrazové zdokumentované jak „zevnitř“ (máme obrovskou ultrazvukovou baby-galerii i několik 3D obrázku a video), tak „zvenčí“ – fotili jsme s manželem v pravidelných odstupech zaoblující se bříško. A v 15.tt se nám na UZV ukázal v plně krase nás chlapeček!! Tatínek hned vedle, že to je nás David! Jméno k němu „přišlo“ ve snu a připadalo nám oběma krásně internacionální a vyslovitelné na celém světě – což je při našem způsobu života kriterium dost důležité. Nikdy nevíme, kam nás osud zavane…
Pohyby jsem cítila poprvé Už v 17. tě a od té doby se nás Davídek hlásil stale častěji a se stale větším nasazením! já jsem kromě bezech nevolnosti a únavy v prvním trimestru nemela nejmenší potíže a celou dobu jsem si těhotenství straaasne užívala. Zlepšila se mi plet, vlasy i nehty a vypadala jsem o 10 let mladší..!! cítila jsem se skvěle a dokonce jsem se odhodlala přijmout i dárek manžela a vyrazila s riskem v 7. měsíci na profesionální fotohooting!! Poslední měsíc mého těhotenství byl ve znamení světového šampionátu ve fotbale, který se konal v Německu. Manžel pracoval denně jako moderátor na Mnichovské „Fén-mili“ pro 70.000 diváku v Olympijském parku. Byl neustále stád by na telefonu a do „naši“ kliniky jsme to měli autem jen několik minut.. Na jeho výslovně práni jsme kvůli jeho práci zorganizovali porod v Mnichově. A nikdy toho nebudu litovat.

8.Jak probíhal porod a jaké to bylo po narození Davídka?
Přesně den před vypočítaným terminem porodu jsem ráno okolo 7 hodiny pocítila bolest, která byla tak nějak „jiná“, než Všechny ty kopance a stahy, které jsem doposud znala. „A je to tady“, pomyslela jsem si a šla se vysprchovat. Stahy přicházely po stale kratších intervalech a okolo 9.00 jsem manželovi oznámila, že si dnes asi bude muset vyžádat volno… snažil se zůstat v klidu a skutečně si zařídil za sebe náhradu… okolo 12.00, kdy byly stahy asi po 6-8mi minutách jsme vyrazili do nemocnice. V porodnici mé asistentka přijala, natočila CTG a poslala nás s manželem do zahrady „chodit“. Tak to šlo každé 2 hodiny – stahy byly stale intenzivnější a intervaly mezi nimi se snižovaly. Velice pomalu jsem se ale otevírala. Byla mi nabídnuta PDA a urychlovači injekce, ale tu jsem odmítla, protože jsem se snažila o co nejpřirozenější porod… když na mé nezabralo chozeni, zkusili jsme metodu klid na lůžku… a úspěch se dostavil! Za hodinu jsem se otevřela o 2 cm! Potom jsem se rozhodla pro koupel v krásně povodni vane v nitmi a aromaterapii… PA mi nalila do koupele jakýsi olejíček a zajaly se dít divy!! Stahy byly téměř nepřetržité a jejich intenzita téměř k nevydrženi – i CTG ukazovalo jejich extremní intenzitu. Během 50 minut jsme byla otevřena k porodu, tedy na 10 cm! Byla mi doporučena PDA, protože mi bylo oznámeno, že jsem sice otevřena, ale miminku se ven Ještě jaksi nechce, a ze se musím setřít, protože budu potřebovat silu ve finále na tlačeni.. ve 23.30 jsem dostala PDA, pote mi odtekla plodová voda a na monitoru se nám začaly zhoršovat srdeční ozvy Davídka! Asi po pulách hodině, kdy se CTG stale zhoršovalo, přišel pan porodnic a najednou zajaly události nabrat užasne tempo! sál byl najednou plny personálu a přístrojů.. Porodník mi sdělil, ze CTG je „patologické“. musím tlačit, jak to jde, lékař pomůže vakuovou pumpou a 2 PA mi Ještě budou tlačit na břicho a pomohou manualně! Dítě musí v nejkratší možně době ven! Jen periferně jsem přitom vnímala, jak si manžel, který byl celou dobu po mém boku, dal ruce před obličej…..

Ptala jsem se doktora, kdy mam začít tlačit, z mam silu! On řekl, ze klidně hned a já jsem se okamžitě chytla provazu nad sebou, sebrala všechnu silu, krátce zaťala zuby a zatlačila… a nato vyjela hlavinka (dráni nestačil tu pumpu poradně zastrčit…) Davídek mel 2x šňůru okolo krku, proto nám nesel ven!!! Stahy ho tlačily dolu a šňůra ho táhla zpátky!! Ramínka nesla také hned, musela jsem Ještě 2x zabrat, ale pak byl konečně venku!! měli jsme o něj s manželem siiiiileny strach!!!!! Ale byl hned o. k., položili mé ho na brčko a on se mi vyšplhal až k hlavě a pohladil mé!!! (viz fotka) Narodil se Přesně v den terminu, asi pul hodiny po půlnoci. A samozřejmě, ze je to nejkrásnější miminko na světě!!
Dr. mě pak Ještě 1 a pul hodiny sil a spotřeboval na mé 3 sady šitíčka… ;-)) Byla jsem vyčerpaná, ale neskonale šťastna a pyšná! Manžel mezitím asistoval u váženi, měřeni a koupaní Davídka. Potom si ho oblekl a zabalil a sedl si s Davídkem v náruči k mé. Konečně jsme si mohli v klidu vychutnat ten krásný okamžik ve třech!

Přikládat k prsu jsem Zajala okamžitě po porodu a třetí den se mi spustilo mléko a protože vše probíhalo bez komplikaci byli jsme propuštěni domu. Pyšný Tatínek si pro nás přijel a odvezl nás do krásně uklizeného a vyzdobeného bytu. Doma vše proběhlo hladce a az na me mensi poporodni komplikace (poporodní hematom, který musel byt operativně odstraněn) jsme se každým dnem stale vice všichni 3 sžívali…
Asi měsíc po porodu jsme s malým Davídkem konečně vyrazili domu, do CR. Cela rodina a zejména dědeček se Už malého přírůstku nemohli dočkat!! Bylo také nutno vyřídit veškeré dokumenty tykající se státního občanství (David má jak české, tak německé) včetně překladu rodného listu. Porodem v Německu se situace sice poněkud zkomplikovala, ale jsem rada, že jsem se pro tuto variantu rozhodla.
David je obrovským obohacením našeho života a nějak si vůbec nedovedeme představit, že bychom o tuto nádhernou životní zkušenost měli zůstat ochuzeni. Jsme velice vděčni osudu, porode, lekarum, medicínskému pokroku a vede, ze nám bylo umožněno zázrak zrozeni nového novicka tak detailně od samého začátku sledovat a doprovázet.

9. Žijete v Německu, myslíte si, že je rozdíl v přístupu v zahraničí a u nás?
Zastávám názor, z Německa reprodukci medicína je jistým způsobem ve slepé uličce, protože její možnosti jsou poměrně omezeny takzvaným Zákonem o ochraně embrya…. Výzkumy, ale i individuální léčba neplodnosti jsou, primo i nepřímo tímto Zákonem dotčeny… V Německu není možně transferovat žene do těla vice než 2 embrya – i když je mala pravděpodobnost jejich uhnízděn. Zakázaná je i tzv. selekce. U nás vybere embryolog nejkvalitnejsi embrya, která se žene, transferuji. v Německu se transferuji embrya v poradí, v jakém byla vajíčka žene odebraná – bez ohledu na kvalitu. Nepraktikuje se ani tzv. prodloužená kultivace jako v Cechách, kde se čeká i 5 dni, než se embryo vyvine (tedy naděli třeba do stadia moruly) do optimálního stadia k transferu… v SRN se provádí ET po dnech. Všechny tyto ústupky ku prospěchu konzervativního zákona, vedou samozřejmě ke sníženi uspesnosti a frustraci a finanční vyčerpanosti neplodných páru, které potom misi do Cech nebo Itálie, Belgie nebo i Jižní Afriky!

10. Čím se liší život maminek tam a tady? A vůbec rodinný život?
Mam pocit, z Němky jsou stale vice orientovaný na karieru, které dávají před rodinou a dětmi přednost. Proto mívají děti až ve vyssim veku, nebo vůbec. S kočárky tady potkávám většinou maminky-cizinky. Stať sice propaguje peci o rodinu, ale ve skutečnosti je tu velice málo zařízeni jako jsou skolky a jesle. Již před porodem by se maminka mela zažit starat o místo v pořadníku na skolku – pokud chce, aby její ratolest ve 3 letech tuto navštěvovala. V tomto směru je Německo na jednom z posledních míst mezi vyspělými státy Evropy!! musím ale pochválit město Mnichov, které má jedny z nejkrasnejsich veřejných dětských hříšť!!
Rodiče, pracující na své kariere, máji na rodinu a děti málo casu a „vykupuji“ s drahými dárky a vysokým kapesným… A děti peníze vesele utraceni za fakt-fond a pocitacove hry… Ale to asi v Praze nebude jiné, že? Já rozhodne nehodlám nechat našeho Davida „napospas“ tomuto fenoménu… Snažíme se jej s manželem vychovávat láskyplně, ale důsledně a doufáme, z jednou pochopi, že se za námi muže přijit v jakékoli životní situaci a ze muže počítat s našim pochopením a pomoci….

 

11. Pokud se mohu zeptat, jak jste se do Německa dostala a jaké byly začátky života v cizí zemi?
Do SRN jsem přišla krátce po sametové revoluci – začátkem roku 1990. Dostala jsem nabídku pracovat pod záštitou německé umělecké agentury jako tanečnice ve westernovém městečku nedaleko Mnichova. Nabídku jsem přijala na jednu sezonu, sbalila pas s vízem, 300 DM kapesné a vyrazila „na západ“. Mým cílem bylo konečně „poznat svět“, zlepšit se v nemine a hlavně vydělat si na ořete autíčko, kterým budu vozit aparaturu a sebe na diskotéky, které jsem tenkrát jako jedna z prvních discjockeyek uváděla… Netušila jsem, že na jevišti v saloonu na mé čeká má osudová laská. Můj budoucí manžel – tenkrát bandleader a kytarista, o kterého jsem musela vest tvrdě „boje“ s místními Fanynkami….!! Dodnes se tomu s manželem smějeme… Po několika mesicich vzájemného „okukováni“, jsme pochopili, že mezi námi panuje přitažlivost vetší, než jen ta fyzika a rozhodli jsme se, že oba prodloužíme smlouvy o jeden rok a dáme si tím šanci – lepe se poznat… A tak jsem vyrazila v únoru 1991 s mým novým autíčkem znovu za práci a láskou do Mnichova. A už v letu 1992 se konala netradiční blazniva svatba s nevěstou v tradičním bílém, zlatým kabrioletem se 100 nafouknutými balonky projizdejici Mnichovem. Svatba, která se ve finále změnila v rockový koncert! Dodnes se kruhu našich známých básni o té užasne party!

12. Nebojíte se, že až budete s miminkem doma, budete se cítit osamělá?
Davídek je doposud to nejkrasnejsi a nejnapinavejsi zaměstnaní a povolaní a posláni, které jsem kdy v životě mela možnost vykonávat!!! Osaměla se rozhodne necítím! Navíc je manžel, který pracuje na tzv.“volné noze“ jako hudebník a moderátor, ve vsedni dny často doma, takže podnikáme rodinné výlety třeba do Zoo ve Dvoře Králově i v Mnichově nebo do Krkonoš i do Alp a uzivame si čas ve třech! Jsme taková „Mulit-kuli“ rodina a doufám, z nás životní styl nebude Davidovi v budoucnosti komplikovat život – spis naopak, mel by byt velkým obohacením!

13. Jak vypadá taková péče o těhotnou maminku v Německu a jak samotný porod?
kromě vlastních zkušenosti, mam i spoustu kamarádek – těhulek a čerstvých maminek v CR i SRN, takže mam skutečně jedinečnou možnost srovnáni.
Mam pocit, že je pece na podobné úrovni. V SRN se v rámci screeningu těhotných standartne upustilo od tzv. tripletestu, který je dráhy a nepřesný (a stale povinny v CR!!) a nahradila ho daleko presnejsi diagnostická metoda – projasněni šije, neboli NT. Na zaklade nepřesných výsledku tripletestu je posíláno spousta maminek zbytečně na rizikový odběr plodové vody (amniocentézu) i v případě, kde je výsledek projasněni šije negativní.

V Poslední době přibylo i v CR moderních UZV pristroju, které umožňuji tzv.3D a 4D (video, či DVD) záběry miminka. Tyto přístroje jsou v SRN Již několik let spolehlivým pomocníkem při diagnostice i vítaným zpestřením vyšetřeni – „Suvenýrem“ v poďobe fotek miminka pro nastavajici tatínky, babičky, dědečky a sourozence!!!

Porod v SRN si muže Kazda maminka naplánovat dle svého vkusu, popripade si vybrat kliniku, která jejímu (někdy i neobvyklému) práni vyhoví. A v dnešní době, kdy kliniky doslova bojuji o Kazdu těhotnou, se kliniky vyloženě predhaneji v nápaditosti. Z CR slýchám a na internetu čtu hruzostrasne historky o bolestivé holeni, nedobrovolném klistru, jakýchsi hekarnach, kde jsou maminky odděleny jen jakýmsi závěsem a podivných navstevnich dobách dokonce i pro tatínky!! V SRN si porod zena rádi sama (tedy pokud chce!) a rodí v naprostém soukromí v samostatném porodním sále se sprchou a toaletou. K dispozici bývají i krásně místnosti s porodními vanami, aromaterapie, akupunktura, možnost vlastni povodni hudby, přítmi….atd. Manžel muže byt samozřejmě celou dobu s manželkou a to nejen u porodu, ale i během dne. (pokud si připlatí nadstandard a lůžko, tak i v noci!)