Tragédie v Praze

Rodinná tragédie se odehrála v sobotu dopoledne. Dvouměsíční chlapeček byl pravděpodobně v pokoji sám, když se začal dávit a následně se zadusil vlastními zvratky. Když to jeho máma zjistila, podřezala si žíly a zachránil ji jen rychlý příjezd záchranky. Po ošetření byla žena předána do psychiatrické léčebny, protože byla ve velmi špatném psychickém stavu. Miminko ještě čeká pitva, aby se zjistila přesná příčina smrti.

Co na to říct? Noční můra všech maminek. Odskočíte si na pět minut na záchod, do sprchy, nebo se jen natáhnete k chvilkovému odpočinku a když se jdete podívat na svůj uzlíček, je mrtvý. Neumím si vůbec představit, co v tu chvíli musela žena prožívat. Neskutečná bolest z náhlé ztráty človíčka, kterého nosila 9 měsíců pod srdcem a kterému byl vyměřený jen tak krátký čas na světě. Do smrti ji budou trápit výčitky, že kdyby přišla o minutu dřív, mohlo její miminko žít.

Jen to píšu, mrazí mě z představy, že by se to stalo mému dítěti. Vzpomínám si, jak jsem se několikrát v noci budila i když malý neměl hlad a položila jsem mu ruku na hrudníček, jestli dýchá. Dělám to dodnes, i když je malému už skoro 16 měsíců. A pokud se před spaním uhodí nebo je nemocný, vezmu si ho do postele nebo si alespoň přistavím postýlku k sobě. Přesto vím, že stačí pár vteřin a tragédie podobná té z Prahy, je na světě. A jak bych zareagovala? Vím docela určitě, že stejně jako maminka mrtvého miminka, protože si myslím, že s bolestí ze ztráty milovaného dítěte, se dá jen těžko žít. A to i přes pomoc psychiatrů a blízkých. Jediné, co si myslím, že takovou maminku udrží při životě je, že na ni doma čeká ještě další dítě.

Mamince přeji brzký návrat do života a hlavně aby se jí podařilo znovu otěhotnět a alespoň částečně tak zaplnit prázdnotu ve svém srdci.