Třínásobná vražedkyně

Chlapi prý k smrti neradi nakupují. Možná je to tak. Každopádně potkávám stále více tatínků s klokánky, ze kterých vykukují nožky batolat, také se dnes mnohem více tatínků ocitá z mnoha důvodů na otcovské dovolené. Přesto na pískovišti mezi bábovičkami jsou ještě jakýmsi exotickým doprovodem vlastních potomků. Že se o své děti umí postarat, a že otcovská láska v mnoha ohledech může předčit opičí lásku mateřskou, dokazuje i tatínek, kterému jeho partnerka syna zabila.

Mladý táta z Tábora měl před sebou loni těžký úkol. Prokázat, že se matka o dítě nestará a on tak smí převzít péči o syna do vlastních rukou. Matka, která dítě porodí, je logicky nejvyšší substancí a tatínek jakýmsi trubcem, což v případě korupce má pro matku své jisté výhody, tentokrát však soud rozhodl svěřit výhradní péči o syna otci. Nepodplatitelná soudní moc však nebyla dostatečně prozíravá, přestože matku neshledala vhodnou pro výchovu dítěte, nedostatečně prověřila psychický stav ženy i okolnosti, které byly spojené s jejími prvními mateřstvími a přiklepla matce volné víkendy v bláhovém domnění, že dítě k matce patří, alespoň částečně.

Už při první příležitosti vzala matka spravedlnost do vlastních rukou a toho času již půjčeného Honzíka unesla a připsala na seznam svých dětských obětí, vlastních dětí. Honzík měl od maminky ještě dva brášky, které nepoznal. Sourozenci totiž zemřeli v kojeneckém věku za podivných, ovšem nevyšetřovaných okolností. Jeden chlapeček se udusil zvratky, bráška peřinkou. Na pětiletého Honzíka si počíhala u víkendu u maminky ostrá smrt. Teď už možná tři dušičky hledají novou maminku, která jim dá poznat, co je to mateřská láska. Ale ouha třínásobná vražedkyně ještě žije!