Slovní potyčka

Chcete vědět co se vlastně přihodilo těmhle manželům? Jmenovali se mimochodem Trubcovi...Auto, černý ford , stálo původně nezamčené před garáží, byly v něm nejen klíčky,ale také veškeré doklady včetně řidičského průkazu. Tudíž někdo, pravděpodobně znalý poměrů, využil nepřítomnosti manželů Trubcových, vešel nikým nerušen nezamčenými vraty, vlezl do nezamčeného vozu, vycouval ze vrat a klidně zmizel. Přivolaná policie . což byl mladý poručík, se vyptávala sousedů, leč ti nic nezpozorovali, alespoň to tvrdili. „Najdete nám ho?“ bědovala paní Trubcová, cupujíc si mikádo,. „já musím totiž zítra jet nakupovat a ke kadeřnici!“„Zítra?“ opakoval ohromeně poručík, „zítra asi nikam nepojedete. Leda taxíkem. Pokud vaše auto najdeme –“ dal si práci , aby v jeho hlase zazněla ostentativní pochybnost, „bude to nějaký čas určitě trvat.“ Poté se uklonil a důstojně odkráčel-

Druhý den dopoledne, právě, když barvitě líčil svému šéfovi situaci, ozval se telefon.„To byl doktor Trubec,“ řekl udiveně kapitán, položiv sluchátko,“to auto jim někdo sám vrátil! A ještě s omluvou.“„S jakou omluvou?“„Měli tam dopis, aby prominuli, že dotyčný potřeboval nutně někam zajet, že to byla otázka života, tak něco.- . A že jim za tu nepříjemnost – dává dva lístky do Národního. Na nějakou operu!“„Takže to založím ad akta,“ řekl radostně poručík.Jenomže život nebývá tak jednokolejný, tak jednoduchý. Naopak, je naprosto svévolný a nevypočitatelný : nabídne vám něco k věření, avšak sotva mu to zbaštíte, předvede vám vzápětí, že je dokonale protivný, zlomyslný starý šprýmař.

Třetí den nato se tudíž telefon ozval znovu. „Tak s tímhle jsem se setkal poprvé v životě,“ vrtěl nevěřícně hlavou kapitán. „Trubcovi odjeli navečer spokojeně do divadla, opera trvala skoro tři hodiny, pak se ještě bavili se známými – zkrátkabyla skoro půlnoc, když dorazili domů. Ve vile se svítilo –“„Takže si vjeli do vlasů, kdo z nich zapomněl zhasnout!“ vpadl nedočkavě poručík.„To nevím,“ uculil se kapitán. „Důležité je něco jiného: někdo je kompletněvykradl. Zmizelo všechno, včetně části nábytku. Ti zloději museli mít náklaďák!“„Mazaní zloději! S těmi lístky do divadla si zajistili dost času, aby to zmákli.!“ Závěr:Takové nemožné výmysly, říkáte si. Je to přitažené za vlasy !.. Kdeže, to je omyl: tato podivná příhoda se doopravdy stala! Pachatelé jsou zatím na svobodě, někde běhají. Patrně sotva hodlají svůj nápad zopakovat. Ovšem, kdo ví…Tudíž si pro jistotu dávejte snad raději pozor na hodné , ale mazané zloděje…