Podruhé na IVF

 

V sobotu odpoledne jsme diskutovali a z Toma vypadlo „co kdybychom si pořídili miminko?“ Já nejdřív myslela, že si dělá srandu. Ale na otázku „co ho k tomu vedlo?“, odpověděl „kdy jindy než teď? Tobě je 30, mě 35, věk na to už máme a je světová finanční krize, takže bys nemusela najít práci.“ K Tomovo rozhodnutí jistě přispělo i to, že předchozí den za nimi do hospody dorazil kamarád s čerstvě narozeným miminkem. A bylo….

Od té chvíle jsem nedokázala myslet na nic jiného než na to, že v pondělí se musím objednat k doktorce, která nás připravovala na první IVF a bude nás připravovat znovu. Sestra nás objednala až za tři týdny, ale já si zatím zaběhla do lékárny a začala se na těhotenství připravovat alespoň vitamíny pro těhotné. Rodině jsme zatím nic neřekli. Myslím, že ačkoliv je má tchýně suprová a mám ji opravdu ráda, jistě by nám to rozmlouvala a poslouchat „nechte si jen jedno, v dnešní době jsou dvě děti moc, málo peněz…“ Co vám budu povídat, určitě to každý zná.

Zkrátka jsme se rozhodli, že o tom nikomu nepovíme a dozví se to, až pokud se nám početí podaří. Pokud by se nepovedl druhý ani třetí pokus, zůstali bychom jen u Tomíka a dál bychom to v rodině zřejmě neřešili.

Před první konzultací jsem musela ke své gynekoložce pro doporučenku. Musela jsem jí vysvětlit, že jsme se rozhodli ze dne na dn, byla totiž překvapená, že jsem o měsíc dříve na preventivní prohlídce, o plánování druhého dítěte neřekla.

A pak už přišly na řadu konzultace, aby se zjistilo, kdy mi můžeme jet na IVF.