Podél Nilu

Před letištěm pak rozbité chodníky, auta a taxíky troubí, aby řidiči přivolali zákazníka. Procházka po dálnici kolem zoologické zahrady. Policie se samopaly je samý úsměv. Hallo! volají. V cestovním deníku je zápisů mnoho, leč to by bylo na román… Proto jen několik drobných útržků z cesty vlakem podél Nilu.

Projíždíme kolem kanálu podél silnice. Na břehu za ním „obydlí chudých“,pak nový obrázek: žena v černém šálu se dívá směrem k nám. Za ní vlaje na dvorech domků prádlo. Mezci a oslíci stojí u vozíků. Vzápětí vidíme ženy s břemenem na hlavě. O kus dál sledujeme polorozpadlé domy beze střech. Příjemnější pohled skýtají rýžová pole, lemovaná tu a tam datlovníky. Na protějším okraji kanálu nánosy bahna, na úzké stezičce vedou dva muži dobytče. Snad je to býk. V průvodci se dočteme, že kanál je dlouhý 120 kilometrů a byl zřízen roku 1882. Mezitím jsme spatřili ojedinělé palmy, kontrastující s plechovými sudy a několika zchátralými staveními. Následuje zřejmě škola, kolem ní dovádějí na velkém dvoře děti.

Musíme končit vyprávění, které stejně jen chabě znázorňuje skutečnost. Nevím, jaká je nyní, po téměř třiceti letech,,,Jeďte se na ni podívat.