Po porodu výškrab

Lence nabízeli v porodnici místo klystýru jakýsi roztok. „Je prý šetrnější, ale já na klasický nedám dopustit. U druhé dcery jsem ho sice nepotřebovala, rodila jsem v období střevních chřipek, a to bych vážně nikomu nepřála. Ovšem s třetí dcerkou jsem skutečně porod zvládla hravě, možná právě díky klystýru. Kdybych nezatlačila ve sprše, snad by mne nemuseli šít, ale zato potom…“

Když Lence přišel lékař oznámit, že zůstaly uvnitř stahující se dělohy plodové obaly, které se nechtějí uvolnit a mohly by způsobit problémy, rozplakala se. I máma tří dětí je prostě jemná ženská a šestinedělky jsou obzvláště citlivá stvoření.

Pro každou ženu je představa dalšího zásahu do jejího těla, jako by sahaly do živého. „Čekal mne výškrab, ten se přece dělá ženským po přechodu…“ Lenčina dušička se děsila dalšího zásahu do jejího ještě velmi bolavého ženského nitra. „Věděla jsem, že to nebude bolet, že budu pod narkózou, ale ten fakt, že jdu na výškrab, mne tak nějak dostal, říkala jsem si, proč teď, když to všechno šlo tak hladce.“

Před zákrokem musela pro malou dcerušku odstříkat mléko, po narkóze by bylo pro dítě toxické. A ještě ten den šla na sál – znovu… Z nemocnice se vracela po porodu i operaci, ale odnášela si poklad. Snad maličká bude mít štěstí a za její doby už i ty porody budou zcela pohodové.