Případ se sebevrahem

Do místnosti vstoupil statný muž a udýchaně hlásil: Za hřbitovem

skočil někdo ze skály! Lidi říkají, že je to sebevrah.

Kapitán zpozorněl a položil dýmku. Jak si tím můžou být tak jisti,

Vlastíku?

Když to říká náš Křížek – spustil poručík Gall.

Tvrdí to jeho manželka! Hrozně naříká, museli k ní zavolat doktora…

Až se vzpamatuje, musíme si s ní promluvit, řekl Doubek.

Tak se i stalo.

Žena byla uplakaná, ale nebránila se otázkám.

Vyšlo najevo, že její manžel trpěl těžkými depresemi, poněvadž

nemohl sehnat práci.

Marně jsem ho utěšovala, vzlykala, že se to vyřeší…Mám zámožného

strýce, dodala po chvíli, když ho požádám, myslím, že nám pomůže…

Kapitán s poručíkem a Křížkem se poté sesedli ke stolu.

Mně na tom něco nesedí, spustil poručík Gall.

Křížek se zasmál: Ty jsi moc podezřívavý, Viktore! Ale tentokrát

mi na tom také něco nehraje.

Kapitán se mírně zamračil. Máte pravdu, proč tedy nezasáhnout

včas? Zjistili jste, kde bydlí ten její zámožný strejda?

V Bořeni, odpověděl Křížek, to je odtud stěží hodinka vlakem.

Tak se na něj pojedeme podívat, rozhodl Doubek, jenom nevíme

adresu!

Ale víme, po chvíli ostýchání mi ji sdělila i s jménem, řekl poručík.

To je to kouzlo, kterým Víktor působí na ženy, zasmál se Vlastík.

Za chvíli seděli ve voze. Krajina marně plýtvala svými kouzly,

nevěnovali jí pozornost.

Zámožný strýček byl poněkud udiven. My přece nejsme vůbec

příbuzní, prohlásil. Jen za mnou občas přijela a prohlížela si můj

barák. Tvrdila, ře se jí tu líbí. Docela se mi zamlouvala, ale byla

přece vdaná – a nějaké zálety nejsou nic pro mne. A že její manžel

spáchal sebevraždu, o tom nic nevím. Poslyšte –

Vytřeštil oči. Něco takového by přece nebyla –

Zdá se, že byla, řekl ostře kapitán. Čeká ji výslech. Možná vás

k tomu budeme potřebovat. Jistě vyjde najevo, jestli byl její manžel

sebevrah –

Nebo mu pomohla sama, dodal poručík Gall. Já nevím, proč některé

lidi zlo odpuzuje – a jiné jako by přitahovalo…