Špionážní sonda? Špunt!

Děti a politika?

Musím říct, že mě malý Péťa opravdu dostal. Chvíli jsem horlivě uvažovala, co mu mám odpovědět, ale jediné, co mě v tu chvíli napadlo bylo, že ať odpovím cokoliv, bude to to jediné, co si onen žáček z dnešního dne odnese. Žádná matematika, český jazyk… nejdůležitější z celého dne by byla odpověď paní učitelky. Dokázala jsem si naprosto živě představit, jak se klučík doma míchá rodičům do vážné konverzace se slovy: „Tatí, paní učitelka říkala, že…“. Dokáži si živě představit i tu reakci vykulených rodičů. S úsměvem a bez odpovědi jsem rychle malého zvědavce odeslala k lavici, aby si připravil pomůcky na další hodinu. Musím říct, že jsem si trošku oddechla, protože na svoji otázku nakonec zapomněl. Politických témat se ale rozhodně nezřekl…

Další „politická“ otázka na mě směřovala o několik dní později, kdy mě chlapeček přišel zeptat, jestlipak vím, kdo jsou to lidovci. „Vím, Petříku,“ přikývla jsem a fofrem jsem ho odeslala utřít tabuli. Tak jako tak, politiku nejenže nesleduji (taky proč se zbytečně rozčilovat, že?), ale také o ní nijak nechci konverzovat. Jen jsem si zkusila představit, kde asi chlapeček tyhle informace sonduje a jak s uchem přilepeným na dveře pokojíčku poslouchá jemu zapovězenou konverzaci rodičů. Zatím je s „politickými“ otázkami ticho po pěšině, ale já pořád čekám s čím můj politický žáček přijde příště. Život je prostě plný nečekaných situací…

Nenechte si ujít další vyprávění mladé kantorky Miriam a její postřehy od katedry… Přečtěte si také: Jaká je dětská duše? – Bože ta puberta! – Za trest s tebou nemluvím – Poslední kapka – Ruce v kapsách – Učitelé bez školy? Mravenčí invaze