Příhoda s povídáním

Ona je o pár let mladší, zatím bezdětná a svobodná. Má dobré zaměstnání, které si vykovává kdy chce, je totiž ilustrátorkou na volné noze. Má svůj byt, skoro žádné příbuzné, jen nějaké vzdálené, kdesi stovky kilometrů daleko.
Zrovna jsem Martě líčila jak mne zase vytočila moje máti. Zvedá mi mandle už když ji vidím. Vytrvale upravená, bez poskvrnky, štíhlá a vždy v dobré náladě.
Navenek.
Podívá se na mne, nic neříká, ale já to slyším v duchu, je to vodopád, uragán, povodeň slov :
„To se nemůžeš upravit, taková mladá a tak zanedbaná, tlustá a neupravená, copak nevíš, že žena má dobře vypadat i doma, aby se k ní muž rád vracel, vlastně promiň já zapomněla, ty muže nemáš, to bude tím, že jsi taková nevzhledná….“
Tak dost!
„Je to čůza, kašli na ni,“ sykla Marta a mrkla pohledem po Jarouškovi, který si naštěstí hrál dost daleko. „Vždycky když to na tebe v duchu vysype, představ si ji na záchodě.“
Udiveně jsem na ni zírala.
„No představ si matku na záchodě, jak sedí a tlačí. A nejde jí to, tak tlačí, dělá ksichty a tlačí….“ líčila se zaujetím Marta.
Stále jsem zírala.
„No snad i tvoje dokonalá matka někdy sere! To je prostě biologie. A neříkej, že i to dělá důstojně!“ rozčílila se Marta.
Vyprskla jsem.
Chechtaly jsme se aspoň hodinu. Já hlavně při představě, jak moje dokonalá máma sedí na záchodě a tlačí a tlačí a tlačí….

Vzpomeň tisíc korun a nedostaneš je.
Máma přišla na neohlášenou návštěvu navečer. Baví ji takhle mne stresovat. Přijde, už u dveří nakrčí nos, napřed spraží pohledem mne, potom rozdivočelého Jarouška, většinou ještě špinavého, jak jsme se vrátili z venku a já ho nestačila odchytit, aby se umyl. Pak na mne upře pohled a spustí tu svou nitromluvu, kterou slyším jen já.
Zrovna mne týrala mou tloušťkou, když její příchod zaregistroval i malý:
„Ahoj čůzo!“ zařval a vesele zamával, když probíhal okolo s nákladem písku, který si zřejmě tajně přinesl ve kbelíčku.
Kde to asi vysype, napadlo mne.
No nazdar!
Došlo mi co řekl.
Máma stiskla rty : “To nemá to dítě ze sebe!“ špitla sotva slyšitelně, otočila se na jehlovém podpatku a práskla za sebou dveřmi.

Moje máma nikdy nepráská dveřmi.
Moje máma nikdy nešpitá!

Pro mne z toho plyne poučení, Jaroušek si nikdy nehraje tak daleko, aby neslyšel, co se povídá. Vezměte si z toho mustr! Jen ve svém vlastním zájmu. A pak taky, když vás někdo irituje, představte si ho na záchodě, jak by chtěl a nemůže….