Partner mne vysával zaživa

Začalo to jako pohádka

Ze začátku idylka. Něha, pozornost, připadala jsem si jako Pretty woman, o nic jsem se nemusela starat, vše bylo vyřešeno beze mne. Nějakou dobu mi to vyhovovalo, ale pak jsem zjistila, že to už ani nejsem já…

Já, paneláková holka, jsem se naučila škubat slepice, sázet a vyorávat brambory, prostě veškeré práce kolem baráku, bylo to na román. Pracovala jsem jak ďas, ovšem motyku jsem držela špatně, při rubání dřeva jsem neuměla správně chytit sekyru, takže dřevo nepadalo tam, kam mělo… byla jsem prý nešika k pohledání. Stále mi bylo zdůrazňováno,že jsem holka od popelnic čtvrté cenové skupiny, ze které on udělal dámu. Jsem docela pohledná ženská, jenže jsem v tomto vztahu zestárla snad o 10 let…

Po čase jsem musela na operaci, po to dobu střežení v nemocničním zařízení, mi prokopal mi všechny soukromé věci a našel dopis, který mi kdysi napsala v afektu má matka. Ofotil si ho a pak ho četl celé své rodině… Ovšem nejenže četl veřejně mou poštu, nezastavil se ani před schránkou mobilu. Tajně bral má telefonní čísla, vedl si zápisky z mých SMS.

Když jsem chtěla za kamarádkou, pak jedině s partnerem, což bylo dosti náročné, protože nebyl nidky čas. Zrovna, kdy jsem chtěla navštívit dceru v porodnici, malovalo se… Ztrácela jsem postupně kamarádky, vlastní dcera za mnou odmítala jezdit, protože byla také nevítaná. Nakonec jsem utekla jsem ke své nejlepší přítelkyni, kde jsem pobývala měsíc, než se mi uvolnil byt. Během té doby mne častoval spoustou urážlivých zpráv s hrubými výrazy, hojil si na mne ego a vydržel i tři hodiny sedět v autě a sledovat, kdy jdu venčit psa, kdy vyjdu z domu. Mé vlastní matce napsal tři dopisy, ve kterých jí líčil, jaký on je hodný člověk a já přímo zvíře.

Je to už 9 měsíců…

Stále dostávám SMS. Ta první je vždy smířlivá, pokud odmítnu jít na kafe, opět jsem jen špína. Nechala jsem se vysát do morku kosti a dnes lituju, že jsem nenašla odvahu odejít dřív. Snažím se bojovat a začít znovu normálně žít, ale přestala jsem věřit mužům. Je mi dvaapadesát, nechci zůstat sama, ale nedokážu navázat kontakt, jsem stále ve střehu.

Děkujeme Evě za upřímnost, a jelikož Citoví upíři jsou přesně tou literaturou, která patří i do její knihovničky, může se těšit na svůj dáreček… A Vy ostatní čtenáři a čtenářky, vlijte Evě život do žil, aby její smysl pro radost zase ožil… a napište nám o svých radostech i strastech.