O srovnávání dětí

 

Jedno běžné úterý. Ráno chodíme s Míšou cvičit. Míšovi bude 14 měsíců, je průměrného vzrůstu, průměrné váhy, průměrných dovedností. V jeden a ten samý den se dozvídám od mě neznámých matek dvě informace, první je, že je nějaký malý, druhá zase nějaký velký… „To je ale šikulka, že už vám chodí, kolik mu je?“ Ptá se jedna z nich. „Bude mu 14 měsíců.“ Odpovídám a kroutím hlavou nad tím, že by v tomto věku byl nějak extra šikovný, protože zvládá chůzi po dvou. „Aha, a není na svůj věk nějaký drobný?“ Dostane se mi překvapivé odpovědi.. „Je normální.“ Odpovídám a raději se vytrácím. Vzápětí potřebuji nakojit, protože jsem ranní kojení nestihli doma. „Jé vy ještě kojíte, není na to už nějakej velkej?“ Ptá se mě zase jiná máma. Celý ten den je jako zakletý. Tchyni rovněž připadá Míša na kojení velký, další mámě připadá syn na svůj věk malý. No posuďte. Ten náš „drobek“ má 80 cm a 10,5 kg. Jeho brácha měl ve stejném věku o 5 cm a o 1 kg méně. Ano, ten je drobný stále, ale u druhého syna mě tyto narážky překvapují. Asi je to nějaký druh sportu, kdo je víc… 

No nic, říkám si, mám mnohem důležitější věci na práci, než zkoumat, jestli moje dítě je malé či velké a rozhodně nepotřebuji hodnotit cizí děti v okolí. Jen si občas povzdechnu, když vidím stejně stará dvojčata naší maminky Lenky, která jsou tedy pořádná. Bodejť ne, když mají dvoumetrového tátu. Ale tahat bych je nechtěla.. 

Zvláštní je, že ač bych čekala, že budou i děti soutěživé, nechávají je takové povrchní starosti jejich matek, zcela chladnými. A tak má Adámek, ač je nejmenší ve školce, velký úspěch u holek a díky své výřečnosti, kterou by porazil i pětiletého předškoláka, přezdívku „brepta“. Míša má zase díky staršímu bráchovi dovednosti, které jeho vrstevníci postrádají. Především umí rychlostí blesku ukořistit hračku. A propo, víte kolik se dá ušetřit na malém dítěti? Nejen, že vám ze všeho rychle nevyroste a oblečení tak stihne krásně unosit, ale kolikrát se vás ani nezeptají na jeho věk a automaticky dostanete slevu pro děti do tří let. Takové droboti se nemusíte bát čas od času dát něco tučného nebo sladkého k jídlu a většinou jsou daleko mrštnější a motoricky zdatnější. 

Takže maminky malých dětí, pokud jste na tom jako my a neustále vás někdo s někým srovnává, můžete mít připravenou jednoduchou větu: „no jo, je drobný, ale víte kolik ušetříme?“