Nekonečné čekání…

Projdete si v ní všechny rodinné anamnézy od rakoviny přes srdce po méně obvyklé choroby. Nebo je to něco vzácného, co má jen pár dětí na světě? Nějaké špatné spojení jednoho z genů? Ale také to může být jen horší nachlazení, alergie nebo snížená imunita. A co když to není nic banálního, straší vás stále v hlavě, když po dvou dnech vytáčíte číslo lékaře. „Výsledky jsou v pořádku, pokračujte ve stávající léčbě“, ozve se lékař a vy si na chvíli oddechnete. Ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíte, že už týdenní léčba nezabírá, stav dítěte je možná ještě o trochu horší a tak vám opět strach o dítě nahrává myšlenku na vzácnou nemoc, na kterou se dělají testy zvlášť. Často si říkám, že nejistota je horší než sebehorší jistota… Nebo máte jinou zkušenost?