Nehoda jí vzala tátu

 

Takových příběhů se píše denně několik. Při nehodách přicházíme o své známé, příbuzné, o rodiče i děti. Proč ale? Většinou za to může řidič auta, který je opilý, jede rychle nebo se při řízení věnuje něčemu jinému. Jinak je tomu ale v tomto případě. Podle svědků totiž přes tuto silnici přebíhal člověk, kterému se muž za volantem vyhýbal, musel strhnout volant a narazil do sloupu. Aby nezranil nezodpovědného chodce, zabil bohužel sebe a ohrozil své dítě.

Už jsem kdysi psala, že se v našem městě bojím jako řidič i jako chodec. A asi to zná každá máma. Potom, co se nám narodí ten růžový uzlíček, najednou vidíme nebezpečí všude a kdyby to šlo, raději bychom se zavřely někde na bezpečné místo daleko od všech tragédií. Když nám za zády bručí miminko, bojíme se předjet auto před námi a na přechodu svíráme kočárek nebo ručku dítěte, až nám bělají klouby. Ale jsou mezi námi i maminky, které pro pár minut hazardují nejen se svým životem. Denně vídám ženy, jak tlačí kočárek přes rušnou silnici, i když na přechod to mají deset kroků. Zažila jsem i maminku, která vedla za ruku zhruba dvouletou holčičku, která tlačila kočárek s panenkou a uprostřed silnice jí kočárek vyklouzl. V tu chvíli se z obou stran blížila auta, máma se zastavila, vynadala holčičce, chytla ji do jedné a kočárek do druhé ruky a skoro vběhla pod auto, které naštěstí zabrzdilo.

Není to ale jen ve městech, ještě méně opatrní jsou rodiče i na vesnicích, jak vypráví Jiřina. „Jela jsem se svým půlročním synem k babičce na vesnici u Mostu. Naštěstí od jiných řidičů tu projíždím opatrně, kdyby mi někdo vběhl do cesty. No a to se mi vyplatilo. Babička tříletých dvojčátek totiž na silnici hned za zatáčkou vybalila kyblík s křídami a nechala je malovat. Ubrzdila jsem to tak tak, vystoupila jsem a paní vynadala. Nakonec jsem ještě dostala vynadáno o naší babičky já, že je tam teď pomluví, ale kdyby tam jel můj sebejistý manžel povolenou 50 kilometrovou rychlostí, jako to dělá vždy, přejel by obě děti a ještě by si šel za to sednout.“ Rozčiluje se Jiřina.

Docela by mě zajímalo, jak v ostravském případě, bude potrestán chodec, jehož vinou zemřel táta tříleté holčičky. Většinou je to totiž bohužel tak, že vina je na straně řidiče, který má předvídat. Na ošemetnou poučku v autoškole se bohužel nevlékne skoro všechno, takže řidič musí předvídat, že mu někdo vběhne pod kola, že na silnici bude ve tmě ležet opilec, že auto před ním najednou prudce zabrzdí nebo změní směr. Naproti tomu chodci si občas zřejmě myslí, že mají absolutní přednost všude a tak bez varování vběhnou pod kola auta. V takovém případě si ale myslím, že by měl chodci hrozit stejný trest jako řidiči, který srazí člověka na přechodu.

Bohužel, tragické nehody se můžou probírat od rána do večera, můžeme se v televizi dívat na kampaň, ze které se nám dělá špatně, můžeme se rozčilovat nad počtem mrtvých, ale jen málokterý den se ve statistikách dopravních nehod ukáže v kolonce mrtvých nula. Jen v pátek, kdy se stala nehoda v Ostravě, zemřelo na silnicích v ČR, 7 lidí. Další desítky lidí včetně zmíněného tříletého děvčátka a také těhotné ženy, byli zranění. A proto jezděte opatrně a přecházejte s rozmyslem. Jako chodci i jako řidiči hlavně teď v zimě myslete na to, že auto na mokré silnici má delší brzdnou dráhu. A jako rodiče nedávejte dětem špatný příklad, nepřecházejte mimo přechody a nejezděte jako šílenci, to je to nejmenší, co můžete pro své děti i pro sebe udělat. Tak ať už míříte kamkoliv, přeji šťastný návrat domů a aby se vaše rodina nikdy nedostala do statistik dopravních nehod a abyste se u vánočního stromečku sešli všichni v plném zdraví.