Na jaře sněte bujaře

„Připrav se na to, že budu brzy krásná,“ řekla jsem mu, a on se na mne poměrně drze, tedy nedůvěřivě, podíval a s jistotou prohlásil, že ten vjem zvládne. Moje dítě prožívá společně s jarem také novou vlnu mláďátkovství. Svým šestiletým mozečkem nedokáže pochopit prostou, seč kouzelnou fintu svého vzniku, a tak neustále filozofuje: „A ve které dámě jsi byl ty?“ vyzvídá na otci. „Jak to myslíš?“ táže se choťák takticky, aby snad nemusel vytahovat víc karet, než je nezbytně nutné. „No, JÁ byl přece v bříšku u maminky,“ vysvětluje dítě, obrací stránky publikace prenatálního vývoje a kroutí nad nedůvtipným otčímem hlavou. Záhy se lehce vyděsí: „V babičce?!“ a víc už se neptá. Sněží, tatínek byl v babičce a víc informací není schopen vstřebat…

Co je na jaře třeba vstřebat: Slunce, vůně, barvy, optimismus a sezónní supermarketový hyenismus. Plány na dovolené a knoflíky – po zimě o centimetr povolené. Následky bláznivého aprílu i přestaveb nábytku – nepřišroubovaného na míru. Také velikonoční vajíčka a fakta, že díky nim – za každého z nás může nějaká babička. Pak je nutné do léta pohnout s vizáží – vstřebávejme krémy, masky a řadu lymfatických drenáží. A když ne, tak pak tohle vše, prý láska vyváží. Holt jaro je tu a láska je láska.