Na hřišti straší duch?

Dušičky mají v našich končinách charakter smutné povinnosti. Parkoviště hřbitovů hlídají policejní hlídky a mávají plácačkami, aby mohli pozůstalí přejít rušné silnice a svým příbuzným a známým symbolicky zapálit ohýnek.

Také na vstupních schodech dům od domu zahlédneme světélka přes vyřezané otvory dýní se strašidelným obličejem. Dveře zdobí voňavé dekorační věnečky slaměnek rozjasňující ponurý podzimní čas. A k tomu se masky a duchové vážně hodí. Ale pozor, možná, že právě tato atmosféra duchy může i probudit…

Duchové přeci nejsou! Vážně…?

V Amsterdamu si rodiče na statečné nehrají. Neříkají dětem, že strašidla nejsou, patrně proto, že v poslední době nemají v této věci tak docela jasno. A tak dítka pro jistotu nepouští ven. Proč? Na dětském hřišti totiž zcela jistě straší… Jak jinak si vysvětlit, že se jedna z houpaček bez přestání houpe aniž by ji popoháněla lidská, či přírodní síla. Nikde není schovaný provázek, který by tropil šprýmy, houpačka se přesto sama pohybuje.

Ačkoli nikdo ducha na vlastní oči neviděl, v době Halloweenu, je možné všechno. I pokud se duch nechce zjevit, pokud má příležitost prostě se rád houpe. Možná vzpomíná, jaké to bylo, když houpačku houpala máma, kdo ví…