Mravenčí invaze
Maličký hmyz si to přesně vyměřenými trasami několik dní putoval od skříně a po stěně až na okenní parapet, kde se záhadně ztrácel škvírou mezi okny. Desinfekce, jakou bych použila doma, ve třídě nepřipadá v úvahu, a tak jsme s kolegyní trpělivě mravence po houfech stíraly z podlahy mokrým hadrem a snažili se je zlikvidovat v umyvadle. Děti z toho měly druhé Vánoce, ale my jsme se zrovna nebavily.
Na mravenčí invazi jsem si kolegům postěžovala u oběda. „Nerozčiluj se,“ chechtali se kolegové. „Jsi jediná, kdo má ve třídě živý přírodovědný koutek.“ Pravda, někdo má ve třídě křečky, někdo rybičky, my máme mravenečky. Děti se místo svačiny o přestávkách bavily tím, kdo zašlape víc mravenců. Ještě, že si nepočítaly skóre.
Mravenčí invaze naštěstí zanedlouho ustala, ale pár jedinců se pořád u nás ve třídě na nejrůznějších místech pohybuje. Asi se vracejí tou záhadnou škvírou mezi okny. A ti zbylí mravenci, které jsme s kolegyní nezlikvidovaly a kteří nezmizeli záhadnou škvírou..
…ti se přestěhovali o patro výš. Ke kolegům .-))
Nenechte si ujít další vyprávění mladé kantorky Miriam a její postřehy od katedry… Přečtěte si také: Jaká je dětská duše? – Bože ta puberta! – Za trest s tebou nemluvím – Poslední kapka – Ruce v kapsách – Učitelé bez školy?