Mozek za prsa?

Snad proto jsem také choťákovi vyprávěla onu příhodu s nebývalou opatrností, vždyť v jeho dobrém pohnutí bych se mohla docela dobře dozvědět, že se mi nedostává ani jednoho. Zdánlivě poťouchle jsem muže naťukávala: „Irský svůdník Colin Farrell zásadně nelíbá plastiku, TY bys mohl?“ Ani neodložil činku -a s přehledem pravil: „Jistě!“ podíval se přitom na mne asi tak, jako by chtěl potvrdit moji původní domněnku. Nakonec se přemohl: „To jako kdybys přišla o prst tak bych tě měl mít míň rád?“

Nechtěla jsem přijít o prst, už proto, že mne moje prsty živí, ale došlo mi, že ačkoli prstů mám deset, v hlavě nemám pohromadě ani svých pět. Došlo mi, že ten věčný boj s větrnými mlýny ženská roztáčí, i když vítr nefouká. Došlo mi, že jsme aktivní ve věcech, které aktivitu nevyžadují a zbytečně se tak vysilujeme, protože chlapům, kteří nás mají rádi, „takové jaké jsme.)“ – na nějaké té otočce zase tolik nezáleží, vždyť většinou, si ani nevšimnou, že jsme si o tón, či dva obarvily vlasy, tak k čemu o číslo, či dvě delší řasy a větší prsy? Ženské sice těžko budete vysvětlovat, že na velikosti nezáleží…, zvlášť, když za sexuální symboly je stále považováno sexy big poprsí, zadnice roku a motýlí průvan, ale věřte milé maminy, že v tom nejste jediný… Pryč zažeňte splíny a nebuďte líný. Pak bez prstu, i s prstem, milujte se s gustem!