Milí Ježíšku VI
Máme to s manželem stejné, jako dospívající a následně čerstvě dospělý, neměl rád, když pod stromkem našel troje teplé ponožky, pěnu na holení a spodky případně čas od času kravatu. Včera, když jsem u televize třídila hromadu ponožek, mi najednou říká: „Ty Maruš, až mi budeš nakupovat něco k Vánocům, potřeboval bych zase nějaké spodky, ty staré už jsou takové odrbané a víš, když chodíme s chlapama fandit, už mi je v nich zima. No a taky by se mi hodila ještě jedna nějaká kravata do práce, pořád chodím v tý ze svatby.“ Chvíli jsem na něj zírala a pak jsem se začala smát. „Napiš si Ježíškovi“, vypadlo ze mě.
A tak i já jsem napsala Ježíškovi, ať mi nenosí drahý parfém či hromádku triček, které už nemám kam dát, ale aspoň deset párů ponožek a stejný počet kalhotek a když k tomu ještě něco přihodí, bude to fajn.
Možná si řeknete, vždyť se to dá dneska všechno koupit za pár kaček. Jenže to je právě to. Když jdu do obchodu a vidím 5 párů ponožek za stovku, je mi té stovky na tak obyčejnou věc líto. Naopak kalhotky se prodávají od 50 korun výš a to mi vždycky přijde drahé. Raději pak nakoupím dětem a manželovi… No a on to má to samé, takže si to vlastně sami nekoupíme.
Nedá mi to nevzpomenout si na dětství, kdy se maminka snažila zabalit každý pár ponožek zvlášť a vypadalo to, že je pod stromkem hromada dárků. Jakmile jsem vzala do ruky ten měkký, protáhla jsem obličej. Většinou jsme dostali jednu hračku a hromádku oblečení. Stačilo nám to. Sama ale razím heslo, že děti mají pod stromek i k narozeninám, dostávat jen hračky a to, co se jim líbí. Starší dcerka už oblečení ocení, ale 3 letý syn chce samozřejmě hračky, takže když dostane od babičky svetr, poděkuje, položí ho a zapomene na něj.
U nás pod stromkem není hromada dárků, děti mají maximálně tři a my si s manželem dáváme symbolicky jeden nebo dva. Letos se na Ježíška a jeho kalhotky a ponožky opravdu těším.