Masakr v Německu

Kolik jsme slyšeli podobných příběhů – mladý kluk, nepříliš úspěšný, nedodělal školu, nebyl oblíbený, v ničem nevynikal, byl zamlklý a podle okolí podivín… Jako vždy si podivnosti v chování, všichni uvědomují pozdě. A rodiče? Vrahův otec měl být váženým podnikatelem. Pravděpodobně každé synovy prohřešky jednoduše zametl, aby mu tak vynahradil nedostatek času na něj. Máma? Možná byla ráda, že syn prosedí celé dny u počítače a pomalu v něm narůstá agresivita, kterou by mohl vybít třeba sportem. Možná byl ale nemocný, ale i toho by si měli rodiče všimnout. Svůj krvavý čin musel plánovat dlouho, trénovat střelbu, vymyslet plán… Pak už stačilo jediné, vzít si jednu z 16 zbraní, které měl doma legálně jeho otec. Tim Kretschmer si oblékl černou uniformu a hned ráno vyrazil do školy. Potom vstoupil do jedné třídy a začal střílet, pak stihl ještě další dvě, mířil na hlavy. Studenti v panice skákali z oken, jedna z učitelek se snažila zachránit studenta a sama byla zastřelena. Za dvě minuty stihl vrah zastřelit 9 mladých studentů a tři učitele. Pak se dal na útěk, během kterého zabil ještě zahradníka. U nákupního centra pak jeho rukou zahynuli ještě dva náhodní kolemjdoucí. O 16 oběti se zatím spekuluje. Při přestřelce s policií Tim zemřel, neví se zda kulkou ze své nebo z policejní zbraně.

Šílené běsnění způsobilo psychické trauma studentů a hluboký smutek pozůstalých. Proč to udělal? Možná proto, aby se jeho jméno zapsalo do pochybné „síně slávy“, možná proto, aby na sebe konečně upozornil, možná proto, aby ho konečně bral někdo vážně, možná pro velkou nenávist k sobě i lidem okolo, ale možná proto, že si chtěl vyzkoušet střílení do živého terče místo toho počítačového, nebo byl prostě nemocný. Pokud po sobě nenechal dopis, asi se to ani nikdy nedozvíme. Případy masově vraždících studentů jsou spíše ojedinělé, ale to neznamená, že nemůžou být častější a že se brzy nedostanou i k nám.

Možná jednoho dne přijde doba, kdy budou u vchodů do škol kontroly, jako jsou třeba na letišti. Kdo za to může? V dnešní době rodiče často nemají na své děti čas, jak si jinak vysvětlit, že si nevšimnou podivného chování svého dítěte? Minulá generace neznala počítač a krev v médiích, dnes se to dětem prezentuje jako samozřejmost. Naši dnes již tolik kritizovanou přísnou výchovu postupně nahrazuje výchova demokratická, která k nám dorazila z Ameriky. Často děti můžou úplně všechno. Vzpomínám, kolikrát jsem oprávněně dostala na zadek a rozhodně ze mě nevyrostl agresor, jako z některých dnes kamarádsky vychovávaných dětí. Děti dnes nejsou rozmazlené, ale osobnosti, žádná autorita na děti neplatí, místo péče a lásky často rodiče raději tráví čas v práci, budováním kariéry a dítěti vše kompenzují penězi. Pak se ale nemůžeme divit, že se jednou takové dítě obrátí v „lepším“ případě proti svým rodičům, v horším proti dalším nevinným lidem. Bohužel můžeme vychovávat naše děti k úctě k autoritám, pečovat o ně s láskou, ale pak jsou tři možnosti. Buď bude před vrstevníky za hlupáka a budou ho šikanovat, nebo se chytne party výtržníků jen aby zapadl, či ho zastřelí vyšinutý jedinec. Je to začarovaný kruh. Pokud nenaučíme dítě mít ostré lokty, neprosadí se mezi kamarády ani později v práci, pokud ostré lokty mít bude, hrozí, že se jednou obrátí proti nám. Co s tím dělat? Snad jen vychovávat své děti jak nejlépe dovedeme, vést je k tradičním hodnotám, snad mu při vážných výchovných problémech uštědřit i jednu na zadek a doufat, že dětství a pubertu přežije ve zdraví a v pohodě.

Co si o případu myslíte? Myslíte, že by měly být školy lépe zabezpečeny? Může se to brzy stát i u nás?