Máma to nechápe

 

Chápe to od rodičů v tom smyslu, že dřív byla ženská, která ještě ve 20 nebyla vdaná, divná, ale dnes využívá všech možností a plánuju rodinu nejdříve tak za 5 let. Ani vztahy ji nebaví. Když má chuť na milování, prostě si najde nějakého muže v baru nebo si vypomůže sama. Ale máma si myslí, že je lehká holka a pořád slyší „Danunko, to si přeci nezasloužíme, to chceme toho tolik? Jen abys žila spořádaný život a mohla bych vozit prvního vnoučka. a ty se místo toho pelešíš s kdekým.“ A do toho se přidá táta, jak si ji vždycky přál odvést k oltáři v bílých šatech. Ach jo.

Jako delegátka si Danča rodinu ani nemůže dovolit. Každý rok mění zemi a destinaci, kde se stará o klienty cestovky, cestování byl vždycky její sen a není typ, který by vydržel dlouho na jednom místě. Nemá byt ani úspory, prostě žije každým dnem. Vždycky když přijede do Čech, vyslechne si podle jejích slov věčně ustarané kamarádky, které tady denně chodí do práce nebo se starají o děti, v lepším případě zamíří jednou za rok na dovolenou a většinu z nich už jejich dlouholetí partneři a stereotyp nudí. Dokonce by jí vůbec nevadilo, kdyby neměla žádné děti.

Danči brácha to má podobně, chce si užívat a ne se vázat, takže rodiče opravdu trpí touhou po vnoučatech. K Vánocům jim pořídili štěňátko, aby se o něj mohli starat a nemysleli tolik na vnoučata. Jenže pak to bylo ještě horší „Podívej Macháčkový je teprve 45 a už se chlubí vnoučátkem, kdybys viděla, jak se natřásá po návsi a hází na mě povýšené pohledy a nám se smějí, že jsi nás odbyla psem. Už jsem zaslechla, že s tebou určitě není něco v pořádku, že jestli nejsi na holky nebo třeba neplodná.“ No jo, na vesnici se holt zdrbne kde kdo, ale to mámě nevysvětlí.

Já takové starosti nikdy neměla, neplánovaně jsem otěhotněla ve dvaceti, takže jsem nad tím ani neměla čas přemýšlet, ale ráda bych znala vaše zkušenosti, abych jí mohla poradit co s takovou maminkou. Danča totiž už uvažovala, že k ní přestane jezdit a to by mi bylo líto, protože má jinak skvělou mámu, ale je fakt, že když její mámu potkám, tak nemluví o ničem jiném a pořád obdivuje mé děti a vychvaluje, jak je to skvělé a že Danča se na nic takového nezmůže. Tak jak byste to řešili vy?