Malí doktoři

Ještě než jsme si stačili chválit, jak jsou dneska děcka hodná a jak tiše si hrají pokojíčku, přiběhl náš kluk jen v tričku a ponožkách. Na otcovu šokovanou otázku: „Kdes nechal slipy,“ však bezmocně pokrčil ramínka, jako by o tom snad sám uvažoval. Jako typický chlap zřejmě zapomněl, kde oblečení nechal, když z něj spadlo. Počkat – spadlo? Na divení jsme měli dostatek prostoru… V závěsu totiž pospíchala nejstarší dcera Sára a třebaže domácí půdu okupovala návštěva, přišla ležérně s punčoškami naruby a „nahoře bez“.

„Prosím tě, jak to vypadáš?“ zděsila se matka. A pak se vyděsila ještě víc a začala se akčně pídit po mladší dceři. Zjevně maličko zaostávala, protože obě polooděná děcka totiž jednohlasně odvětila: „Ta se ještě nahoře oblíká.“

Bosé capky po dřevěných schodech ale prozradily, že s oblékáním nastala jakási potíž. A skutečně, Maruška na rozdíl od prvních dvou adeptů na nuda dorazila sice nahatá, ale se slzičkami. „Oni ti utekli?“ chlácholila ji matka, která taktně přehlédla, že holčička má jen tílko a čelenku ve vlasech. Dcerka posmrkla a pohladila si vlásky. „Vy jste ji snad nějak ubližovali?!“ Vyděsila se otec a nechal původ slova „nějak“ hrozivě rozeznít. Děcka svorně zakývala hlavičkami na znamení nesouhlasu a vzduch v místnosti byl rázem o poznání řidší. Matka rychle zkoušela situaci odlehčit a zapojila šestý smysl: „Maruška plakala, že jste ji trápili se svlíkáním, že jo?“ Další obviňování už sestra nevydržela: „Ne Maruška řvala, že si nechce svlíknout čelenku!“

A jelikož děti patrně nezjistily všechno, na další návštěvě si pro velký úspěch celý poznávající striptýz zopakovaly. Těžko říci, zda šla tentokrát dolů i čelenka, protože od nás se držely raději dál. Kluk ovšem přijel bez spodního prádlo a pochopitelně zase nevěděl, kde ho nechal!

Buďte zas nahatí, od hlavy po paty .-)