Lněné semínko usnadní porod

„První dceru jsem přiváděla na svět dvanáct hodin, dala na sebe čekat a takřka jsme ji tahali kleštěmi.“ O dva roky později strávila v porodnici s druhorozenou dcerkou jen čtyři hodiny. „Měli jsme ale všichni jsme střevní chřipku, čili to stálo za to. Zato na třetí dceru už jsem byla vyrovnaná a netlačila jsem se, aby tlačila co nejdřív.“ Když se Lence ozvaly první bolesti, nebyla si jistá, jestli jde o poslíčky nebo ne. Pak se ale začaly hlásit intenzivněji. „Holky kolem mne pobíhaly, nebylo možné věnovat intervalům stahů větší pozornost, začala jsem si je pro jistotu zapisovat.“

Lenka se rozhodla, že porodní bolesti ji nezaměstnají, naopak ona se po dobu nezbytně nutnou zaměstná sama. Zabalila holkám věci a zavezla je iniciativně k babičce. Odtud také zavolala manželovi, který dvorně, svorně a vzorně asistoval u obou předchozích porodů a vyplatilo se ho vzít i ten další. Hodlal si za sebe neprodleně sjednat záskok. „A kdy to asi tak bude?“ zeptal se zúčastněně, ovšem typicky mužsky. Lenka nevěděla, nespěchala. Snad jen cestou do porodnice se rozběhla, aby miminko rozhýbala. „Chvilku jsem taky cupitala po schodech, jak už se člověk dostane na příjem, nechtějí ho sundat z přístrojů, nemůže se pak tak volně pohybovat.“

Na ambulanci byla otevřená na jeden centimetr, lékařka krčila rameny, uvažovala, zda porodí ještě dnes. Lenka však měla bolesti stále silnější a požádala o klystýr, který ji uvolní. Uvolnil ji doslova. Během sprchování v ní povolila plodová voda a Lenku silným trhnutím povalila na kolena. Dítě se dralo střemhlav ven. „Ten klystýr je podceňovaný,“ říkala si Lenka v duchu, když se zkříženýma nohama volala na manžela, aby ji odnesl na pokoj a zavolal lékaře. Jako obyčejně, když někoho nutně potřebujete, není v dosahu. Luděk zběsile pobíhal po oddělení, zakryl si oči, když nedopatřením vletěl i na porodní sál mezi další roztažené nohy a dovolával se tam pomoci pro svoji ženu.

„Rodí, už rodí!!!“ vyrážel se sebe. Lékařka byla mírně v šoku. „Před hodinou byla ale otevřená na centimetr,“ oponovala otci, naštěstí jí to nedalo a vyrazila pacientku zkontrolovat. Ta se zatím s pokrčenými koleny dala do rození. Pomoc totiž nepřicházela a matku ponoukalo známé volání přírody. „Já si to tu klidně odrodím sama,“ šeptala přes zatnuté zuby. „Ujdete ještě tu cestu na sál,“ volala z dálky vyděšená lékařka, která nevěřila vlastním očím. „Jak je toto možné…?“ divila se, zatímco Lenka s vydatnou pomocí manžela pajdala na porodní kozu. „Užívala jsem po celou dobu lněné semínko,“ vysvětlovala dýchavičně. „Moje švagrová říká, že dobře tělo promastí.“ A sama Lenka měla už za pár minut naprosto stejný pocit. Malá z ní totiž vyklouzla hladce jako po másle.

Matky při porodu užívají různé alternativy, jak se vypořádat s bolestí, strachem a časem. Masírují hráze olejíčky, cvičí dýchání, uvolnění beder i pánve a předehrávají samotný porod. Zasloužilé matky však ví, že nejschůdnější je především schůdnost. Moje teta mi před porodem říkala: „Hlavně se tomu nebraň,“ a Lenka se chovala, jak kdyby tetu znala. Bolesti se po celu dobu nezavírala, tedy instinktivně se nestahovala jako u prvních dvou porodů a měla za to, že právě tento přístup měl za účinek tak překotný porod.

To je však technika pro skutečné profíky a tou se Lenka svépomocí stala. Pohodový porod překvapil, žel bohu jen některá překvapení jsou skutečně milá. Lenka totiž neunikla poporodním komplikacím a hned po porodu ji čekal výškrab…