Lazzaně povařte!

„Ty sis četla návod na krabici, viď?“ zajímala se kamarádka, když jsem jí sdělila svoje kuchařské fiasko. „Četla,“ připustila jsem zmožena tíhou viny. Takových surovin zkažených! „Vidíš, vidíš, já ti říkal, že se měly uvařit…“ neodpustil si manžel a já se zuřivě bránila… “Ale vždyť je to tam napsaný, podívej se,“ strkala jsem mu krabici těsta pod nos. „Taky nesmíš věřit všemu, co se kde píše, já si návod nečtu nikdy. „No taky stavíš noční stolek na tři pokusy, protože nevíš, kam narvat kolíčky co pokaždé zbudou!“ kopala jsem kolem sebe. „Já to taky na poprvé zkazila,“ hájila mě kamarádka. „Je to tak fakty napsaný, ale já už jsem se pak prostě vždycky povařila…“

Povařila je i další týden. Přivezla si s sebou masovou směs a jako kuchařka profík dodala: „Hele, měly by tam být ještě bešamel, ale to už je vážně moc sytý, takhle to stačí.“ „A co v tom je?“ zajímala jsem se. „Prosím tě, všechno, co mi přišlo pod ruku. Koupíš maso od řezníka, ne ze supermarketu – protože ty jsou prý fuj. Osmažíš na cibulce a oleji. Oleje ne moc, samo o sobě je to dost mastný. Tady dej bacha,“ odmlčela se tajemně, až jsem čekala, že mi sdělí nějakou tajnou ingredienci, ale přidala praktickou poznámku: „Teď to totiž začne to vonět a Kuba mi to včera slušně užíral, bála jsem se, jestli budu mít co přivést…“

Kuba mlsoun přestal v týdnu kouřit a honila ho mlsná. Ale co, za apetit se chlap v nejlepším věku a kondici přece nebude stydět! Ať ho klidně dožene. „No a pak to opepříš, osolíš,“ vyjmenovávala Olga další postup a lupneš tam nějakou připravenou omáčku na špagety. Dávám i koření na špagety, taky oregáno, bazalku a kečup.“ V nízkém hrnci přivedla do varu vodu a položila do ní tři plátky těsta. Jednou rukou píchala vidličkou do těsta, aby se neslepilo a druhou už vrstvila masovou směs na pečící papír v pekáčku. „Jak poznáš, že je dost měkký,“ sondovala jsem. „Těžko,“ odvětila kamarádka. „Prostě až je takový vláčný…“

Vláčný bylo za tři čtyři minutky, udělala první patro a do hrnce hodila další tři kousky. Zatím tvořila další masovou vrstvu. Celkem byla patra čtyři a končila opět masíčkem. „Ten sýr tam dávat nebudeme?“ podsunula jsem kuchařince nastrouhaný eidam. „Až pak,“ odbyla mne, „on by se spálil.“ Šouply jsme pekáček do předehřáté trouby a dvacet minut zapékaly. Pak Olga štědře posypala lazzaně sýrem a nechala vytvořit sýrovou kůrčičku. Výsledek? Pohádka! „Ježíš to bylo dobrý,“ pochutnávali jsem si vespolek. Ani Kuba, který byl údajně již zcela sytý, neodolal. „A ty houby tam, hmmm…“ rozplývala jsem se v chuťových variacích, ale Olga zbystřila: „Jaký houby? To byly olivy.“ „Ale olivy, přece nejím…“ stála jsem si za houbami. „Jak vidíš – jíš,“ nadhodila Olga s úsměvem a mně napadlo, že některá mystifikace může prostě skvěle chutnat.

Nedbej návodu na krabici lazzaní a postav na vodu – lázeň těstu nevadí .-)