Kupujeme první boty

Ne že bych byla nějaká povrchní slepice, která svému dítěti kupuje značkové věci, u nás doma najdete trička od 30 korun z výprodejů, ale co se týče bot, jsem nekompromisní. Sotva začal více chodit za ruku než se plazit, už měl na nohou capáčky, a protože bylo vedro, vydala jsem se pro sandálky. Jenže náš nejznámější prodejce obuvi mě zklamal. „Má na sandálky moc malou nohu, kupte mu capáčky,“ setřela mě prodavačka a mé námitky, že se přeci ve 30 stupních nebude potit v uzavřených botách, už dělala, že neslyší. To že jsem pak menší číslo sandálek u tohoto prodejce našla na internetu, už raději rozebírat nebudu, každopádně už mě tam nikdy neuvidí. Zašla jsem raději do malého krámku živnostnice, která mi ochotně věnovala půl hodiny svého času. Vysvětlila mi, jak má správná obuv pro dítě vypadat, dala mi brožurku a ukázala mi, že prodává jen obuv se Žirafou, tedy atestovanou a zdravotně nezávadnou. A protože malé číslo bot, které syn má, musela objednat, prodala mi zatím bačkory, které jsme uznali jako vhodnější, než aby syn chodil po chodnících bos. Sandále dorazily za tři týdny, stály 520 Kč, což si myslím, že je za kvalitní atestovanou obuv skvělá cena. A protože mu skvěle sedí, získal v nich jistotu a konečně zkouší udělat sám své první krůčky bez opory.

A co by vlastně měly kvalitní boty splňovat? V první řadě musí být vršek i stélka z kvalitního materiálu, ideálně kožené, popř. textilní, aby v nich dětská nožka mohla volně „dýchat“. Pro nejmenší děti, ideálně do tří let, by měla být plná pata, takzvaná kotníčková obuv. Dítě by mělo mít před palcem ještě 1 až 1,5 centimetru místa, aby noha mohla volně růst a bota nikde netlačila. Navíc mají děti tendenci nohu v botě krčit a až při chůzi zjistíte skutečnou velikost nohy. Zanedbatelná není ani šířka boty, protože noha musí být v botě pevně, aby neklouzala dopředu nebo ke stranám a nedeformovala se. Ideální tedy je, když má sandálka několik délkově nastavitelných pásků (na přezky nebo suchý zip) nebo uzavřená obuv šněrování. Dokud mají děti nožní klenbu obalenou tukovým polštářkem (cca do 4 let), nemusí mít bota zvýšenou klenbu. Ideální tvar přední části je kulatý, v žádném případě ne špičatý! Kvalitní prodejce obuvi Vašemu dítěti nohu přeměří speciálním metrem a podle něj určí číslo boty (to mi bohužel v prvním obchodě prodavačka ani nenabídla!). Zkoušet velikost obuvi jen zatlačením palcem na přední část, není vhodné, protože dítě může prsty skrčit. Dítě by se také mělo projít, abyste viděla, jestli mu bota neklouže. V žádném případě byste neměla kupovat obuv použitou nebo dědit po starším sourozenci, každé dítě si totiž botu vyšlápne jinak a druhému se tím deformuje nožka. A pozor, hlavně nejmenším dětem, roste noha ve skocích, takže je potřeba alespoň jednou za měsíc zkontrolovat, jestli mu ještě boty sedí. Děti do tří let potřebují zhruba 2-3 velikosti za rok!

Podle údajů lékařů, se většina dětí rodí se zdravími nohami, ale už během pár let, má více než polovina z nich nohy různě deformované! Když si tak vybavím Vietnamské sandálky, byly to stejné jako pro dospělé. Bez plné paty a jen jeden pásek přes kotník a jeden přes nárt, které nohu rozhodně nemohly udržet na jednom místě. Maminky, nešetřete na botách pro své děti, zdraví jim později nekoupíte! Pokud si nejste jistá, vsaďte na českou atestovanou obuv označenou obrázkem žirafy, s tou rozhodně chybu neuděláte a odměnou budou zdravé nohy Vašeho největšího pokladu.

Jak jste kupovala první botičky? Máte špatné nebo dobré zkušenosti s prodejci? Kupujete atestované boty? Koupila jste někdy boty u Vietnamců? Podělte se s námi o své zkušenosti.