Kuba při prohlídce bytu

Musela jsem totiž ještě s Kubíkem nakoupit a při představě, v jakém stavu se nachází náš byt po řádění skoro dvouletého klučiny a co vše budu muset ještě stihnout uklidit, mě polil studený pot. To víte, každý chce zapůsobit co nejlepším dojmem.Doma jsem rychle zametla písek z pískoviště vysypaný z bot a Kubova oblečení, umyla nádobí, ustlala postele a naházela kousky volně se povalujícího oblečení do skříní, včetně poloviny vysokánské hromady nevyžehleného prádla. Do toho ještě oběd se synkem…

Do zazvonění zvonku jsem byla s výsledkem poměrně spokojená. Dostavily se dvě paní z realitek a jako zájemce nějaký důchodce, který chodil sice o holi, avšak počínal si celkem arogantně.Snažila jsem se s Kubíkem setrvávat v jiných místnostech, než zrovna byli prohlížející, neboť v poslední době s oblibou vykřikoval různá slova, jejichž obsahu vždy ne zcela rozuměl anebo naopak věděl, že se nemají říkat. Když ukazoval na důchodce a začal vykřikovat “bubeník”, bylo to ještě dobré. S tímto pojmenováním se však brzo nespokojil a nahradil je opakovanými výkřiky “škaredý pán”. Musela jsem s ním rychle odejít co nejdál a střídavě mu slibovat výprask nebo bonbóny, jen aby už ta slova neříkal.

Za chvíli ho to přestalo naštěstí bavit a já se tak mohla zapojit do diskuse s našimi návštěvníky. Najednou jsem si všimla, že Jakub stojí za mnou a pofňukává. Než jsem stačila zjistit, co se děje, povídá paní z realitky:” Chlapeček má něco v nosíku.” A skutečně – Kubík měl v nosní dírce nacpaný kus molitanu vytržený z balonku. Vyndat šel dobře a prohlídka tak mohla být bez průtahů ukončena.Nevím, zda důchodce Jakubovy poznámky slyšel, ale byt nekoupil. Vůbec mi to nevadilo, věděla jsem, že přijdou další zájemci. Byt vždycky aspoň trochu uklidím, ale kam uklidím potom Kubíka, to nevím.