Kuba a Vánoce

Den před Štědrým dnem jsme s manželem přichystali borovičku, kterou jsme kvůli Kubíkovi raději umístili ještě na vyvýšené místo na konferenční stolek v obýváku a okrášlili ji nerozbitnými plastovými baňkami a ozdobami ze slámy. Kuba tomu všemu přihlížel, ale nejvíc ho zaujaly čokoládové figurky z kolekce, které se později pokusil několikrát ze stromku strhnout a o nichž tvrdil, že spadly samy. Až večer usnul, rychle jsme ze skříní povytahovali dárky pro všechny, pečlivě je do noci balili a pak šup s nimi zase zpět a zamaskovat oblečením, aby je přinesl skutečně až Ježíšek.

Na Štědrý den jsme vyrazili jako každoročně na procházku do lesíka za zvířátky a nasbírat jehličnaté větvičky, aby provoněly celý byt. Poté jsme se zastavili na rybí polévku k babičce – tchýni, kde jsme se sešli i s Kubíkovým strýcem, tetou a bratranci, se kterými se pořádně vyřádil. Odpoledne si pak synek už schrupnul doma a manžel zatím zajel autem pro druhou babičku, která s námi měla trávit celý večer. Kapr byl již usmažen, sváteční stůl prostřen, ale Kubíka se nám nějak nedařilo vzbudit. Na chvíli se sice probral, ale pak zase upadl do spánku. Už jsme si říkali, že budeme muset večeři odložit, ale náš ospalec zrovna sám přicházel do kuchyně. Zapálili jsme tedy svíčky a začali hodovat, i Kuba kousek toho kapříka snědl, což mě při jeho vybíravosti v jídle mile překvapilo. A najednou zacinkal zvoneček a my věděli, že už konečně můžeme ke stromečku. Jakub byl u něj jako první a když pod ním uviděl spoustu dárečků, rychle nás k němu táhl a volal: “Ježíšek, Ježíšek.”

Byly to vlastně jeho třetí vánoce. První prožil jako dvouměsíční miminko a neměl z nich rozum, druhé, ty loňské, už jsme mu pomáhali s rozbalováním dárečků a teď, coby šestadvacetiměsíční profík, si už dárky rozbaloval sám.Tedy přesněji řečeno z nich pln vzrušení strhával papíry.Rychle se na chvíli podívat, co se pod papírem skrývá a hurá roztrhnout další balíček, to byla jeho letošní strategie. Zastavil ho až balíček obsahující plastelínu, na kterém se zasekl a chtěl modelovat. Nejdřív jsme se mu to snažili rozmluvit, ať si to nechá na později, že ještě nerozbalil ostatní dárečky, ale trval si na svém a tak jsme asi čtvrt hodiny zkoušeli novou plastelínu. Až bylo vše vybaleno, teprve poté si začal prohlížet podrobněji všechny ty stavebnice, knížky, autíčka a další hračky.

Do hajan odešel pln dojmů v půl jedenácté, aby už brzy ráno byl u stromečku zpět. Kdoví, jak budou vypadat naše příští vánoce. Ale doufám, že na stromeček se bude dívat o jeden pár dětských očí víc.