Kuba a Mikuláš

Večer jsme zapálili na balkoně svíčku a k ní položili pytel s bramborami. Vyzvali jsme pak Kubu, ať se jde podívat, co mu tam Mikuláš nebo čert naložil.V obývacím pokoji jsme pytlík rozbalili. Kubíkův výraz ve tváři, když brambory uviděl, nebyl sice vůbec nadšený, ale smutný z toho také příliš nebyl. Neměl totiž od Mikuláše žádné velké očekávání a požadavky, přál si jen kulaté červené lízátko. Řekli jsme mu, že brambory mu nadělil čert, protože nebyl po celý rok zcela hodný. Ještě jednou jsem Kubu nechala pytel prohlédnout, ale žádné lízátko tam skutečně nenašel. Mezitím umístil manžel na balkon jiný balíček, plný sladkostí. A tak jsme se opět vydali podívat, zda venku nenechal něco přeci jenom i ten Mikuláš. A opravdu! Bylo až dojemné pozorovat, jak naše batole s hlavou zabořenou do sáčku z něj vytahuje jednotlivé dobrůtky a raduje se s každého lízátka, bonbónku a čokoládky.Druhý den si Kubík s tatínkem odjel vyzvednout mikulášskou nadílku k jedné babičce a i odtud se vrátil s balíčkem nadmíru spokojen. Kromě laskomin v něm našel i dvě svíčky ve tvaru roztomilých čertíků, což bylo prostě jeho, protože záliba ve světýlkách, lampách a svíčkách ho drží už pěkně dlouho. I Mikuláš u druhé babičky se nenechal zahanbit, a tak se nám spíž zanedlouho zaplnila cukrovinkami, což by pediatři a zubaři určitě neocenili. A to ještě nebylo všechno!

O víkendu jsme navštívili divadelní představení pro děti, které mělo být zakončeno příchodem Mikuláše. Chudák Kubík byl zaražený u při vstupu, jelikož se jednalo o jeho první společenskou akci tohoto charakteru. Při kontrole lístků nebyl schopný ani sympatické paní odpovědět na dotaz jak se jmenuje a i na další otázky z něj nedostala ani slovo. Představení se všem dětem moc líbilo, bylo zaměřené na zimní období a vánoce, rozhovory dvou tetin se střídaly se zpíváním písniček, takže i malé ratolesti dokázaly svoji pozornost udržet téměř po celou dobu trvání divadla. A pak to přišlo! Do sálu vběhli dva hrůzostrašní čerti, blekotající a řinčící řetězi. Značná část publika se polekala a začala plakat, ale rodičům se děti naštěstí podařilo brzy utišit. Kubík sice neplakal, protože seděl v bezpečí u tatínka na klíně, ale v očích měl výraz hrůzy a vypadal vyděšeně. Postupně ho to přešlo, ale ještě když mu Mikuláš osobně podával balíček, sebou pořádně cukl.

A teď? Teď už mu pořádně otrnulo. Čert ho do pekla neodnesl a tak Kubík může vesele zlobit dál, alespoň do příštího příchodu Mikuláše.